Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Stačí otevřít noviny, pustit si rádio nebo televizi a na čtenáře, posluchače či diváka začnou útočit špatné zprávy, způsobující pověstnou „blbou náladu“. Nejen jižní křídlo Evropy, ale už i někteří lidé v Irsku, Německu a u nás odmítají další úsporná opatření a pod hesly jako „nelze se proškrtat k prosperitě“ odmítají vládní programy úspor, rozpočtové odpovědnosti, šetření ve veřejném sektoru i v domácnostech a začínají opět vzývat „růst“, byť znovu a nepoučitelně tím myslí růst výroby a spotřeby, opětovné bezstarostné plýtvání surovinami, potravinami, energií a žití na dluh. Dluh vůči životodárným systémům přírody, vůči nejchudším doma i na naší společné planetě, dluh vůči dalším generacím nejen lidstva, ale všeho živého.

Přitom stačí mít oči otevřené a zaznamenat, že v mnoha ohledech vůbec není nebo by nemuselo být tak zle. Obchody jsou nadále plné zboží, nezažíváme nedostatek tu ovoce či zeleniny, tu některých druhů masa, jindy dámských vložek nebo toaletního papíru. Popelnice a kontejnery na odpad už se tolik neplní zbytky jídla, třídíme odpad. Značné zdražení energií, paliv, pohonných hmot, potravin a nákladů na bydlení nás donutilo znovu se zamýšlet, co je v našich výdajích skutečně nezbytné a co si můžeme odpustit. Učinilo nás více imunními vůči svodům reklamy, naučilo lépe hospodařit s tím, co si vyděláme a co dáme do společné kasy veřejných rozpočtů. Takové samozřejmosti, jako nekupovat si na úvěr či dluh věci, které vlastně nepotřebuji, jídlo, které nespotřebuji a po zkažení vyhodím, fetiše, bez kterých se dle reklamy neobejdu, ačkoliv opak je pravdou, nám to jen znovu připomnělo.

Začínáme si uvědomovat absurditu toho, že namísto podpory vlastní zemědělské i průmyslové produkce jsme vyklidili regály obchodů pro potraviny a jiné zboží z dovozu, a to nejen tam, kde to může přispět k pestrosti nabídky. Producenti a zákazníci začínají přicházet na chuť znovu vlastním, nezprostředkovaným, na dopravu nenáročným vztahům na farmářských trzích, při prodeji „ze dvora“, znovu přicházejí ke cti regionální specifické produkty. Zákonitě by měly být levnější přinejmenším o náklady dlouhé, energeticky náročné mezistátní a někdy i mezikontinentální dopravy, kdyby měli naši zemědělci stejné ekonomické podmínky a produkce v zahraničí i jejich doprava nebyly skrytě nebo otevřeně dotovány.  

Konečně se blýská na časy, kdy se začínají odhalovat a zveřejňovat korupční a klientelistické vazby a případy. Pod tlakem sdělovacích prostředků a veřejnosti začíná být vyvozována trestně právní či politická odpovědnost za různé ty „tunely“, předražování veřejných zakázek a donedávna bezostyšné „odklánění“ veřejných peněz na soukromé nebo stranické účty. Ještě to není dost, pořád máme dojem, že policie a státní zastupitelé se bojí důsledně a neohroženě konat svou povinnost vůči veřejnosti, ještě jsme se nepřesvědčili, až na ojedinělé výjimky, že začíná fungovat soudnictví tak, aby nebylo ovlivnitelné politiky, hledalo spravedlnost a nikoliv jen soulad s právním řádem, politiky navíc vytvářeným ať už úmyslně, nebo z hlouposti účelově, zneužitelným a zneužívaným.

Lze se obávat, že ti, kdo kritizují úspornost a zase začali vzývat „prorůstová“ opatření nechápou, že při stagnaci počtu obyvatel v celé Evropě i u nás není pro žádný „růst“ výroby a spotřeby žádný racionální důvod a že je zmírnění tempa čerpání přírodních zdrojů, surovin a energie, šetrnost ve spotřebě, větší podíl recyklace a nižší negativní dopady lidských aktivit na krajinu, přírodu a životní prostředí vlastně pozitivním jevem. Kdyby se ještě podařilo dále zvětšovat podíl nemateriální složky tvorby HDP, tedy obrat v těch oborech lidské činnosti, které namísto surovin a energie z přírodních zdrojů hodnoty vytvářejí vynaložením lidské fyzické či duševní práce, jako je práce v sociálních službách, ve zdravotnictví, školství, vzdělávání a výchově, kultuře, sportu, vědě, v  dobré správě věcí veřejných, byli bychom mnohem „konkurenceschopnějšími“ ve spokojenosti našich vlastních občanů a voličů, než budeme-li dál zvyšovat např. export automobilů. Nic nemůže růst až do nebe a není pro to jediný racionální důvod. Jen si tím zaděláváme na budoucí další a větší strukturální a ekonomické problémy. Zaklínat se „růstem“ jako lékem na současné problémy je jen snaha vrátit se na cestu, která není dlouhodobě udržitelná a vede do pekel. Buď do daleko horší hospodářské krize, než si dovedou současné generace představit, nebo do války o území, o zemědělskou půdu, o ropu, suroviny, o pitnou vodu, o přežití na úkor jiných. Neboť zdroje této planety nejsou nevyčerpatelné, jsou omezené, i když někteří lidé to nejsou s to pochopit a tvrdí, že lidstvo si dosud vždy dokázalo díky technickému pokroku poradit. Jednak to není pravda a tito lidé jen patrně nikdy neslyšeli o poučeních z historie, kdy se díky nedostatkům v hospodaření s územím a jeho zdroji zhroutily celé vyspělé civilizace, jednak se počet lidí na Zemi nikdy neblížil 7 miliardám a jejich životní standard spotřeby nikdy tak strašně nerostl, jako v posledních 50 letech, takže dnešní situace lidstva nemá precedens a tím méně starší použitelný recept na řešení této nové situace.

Měli bychom začít i ve vlastním pudu sebezáchovy chápat, že nejde o přechodnou krizi. že lépe, alespoň v euro-americkém a ostatním hospodářsky „vyspělém“ prostoru světa, už bylo a dál nebude. Svého, s námi srovnatelného standardu, se dožadují další rostoucí populace, kontinenty a národy a tlak na zdroje tím enormně roste. Nepochopíme-li, že uvědomělá skromnost není jen nějaké ideologické klišé, ale poznaná nutnost, dojde dříve nebo později ke střetu s těmito populacemi, i když to bude možná pod jinými, třeba náboženskými nebo ideologickými prapory. Je nezbytné konečně se naučit a začít realizovat celou a přesnou definici dlouhodobě udržitelného rozvoje, ne její zploštělé a celou hloubku obsahu pojmu nechápající výklady. Ta v podstatě říká, že jde o takový vývoj, který zajišťuje všechny základní potřeby dnešní generace lidstva, aniž by ohrožoval bohatost a stabilitu přírody a krajiny, včetně moří, jejich regenerační schopnosti a také uspokojování základních potřeb budoucích generací všeho živého. Ne tedy jakýchkoliv potřeb, včetně zbytných a vybičovaných reklamou, ale skutečně jen základních, jako jsou potřeba pitné vody, potravin, oděvu chránícího dostatečně před nepřízní počasí, bezpečné přístřeší, fungování sídel, nezbytné dopravy, technické a dopravní infrastruktury, společenské dělby práce a trhu umožňujícího směnu skutečných materiálních i duchovních hodnot.

K tomu je potřeba společnost vést. K tomu mají mít dostatek vzdělání, morálky a charisma političtí vůdci, ale také učitelé a publicisté. K tomu mají vést občany hromadné sdělovací prostředky, když ne všechny, tak alespoň ty veřejné služby. Neměly by v lidech podporovat sobectví, poživačnost, netečnost k druhým, nedostatek empatie a zneužívat tyto „nízké pudy“ kvůli sledovanosti nebo např. v reklamě, jako to činí mnohdy dnes. K tomu by měly společně působit výchova a vzdělávání doma i ve škole, v zájmových spolkových, kulturních a sportovních činnostech a spolcích. Jsou to hořkými zkušenostmi nabyté a osvědčené recepty, jak spolu lidé mohou a musejí vyjít, tedy základní předpoklady socializace. Poruchy v tomto osvědčeném výchovném a vzdělávacím systému vedly a vedou ke vzniku zrůd, jakými byly různí ti Bobligové, Hitlerové, Stalinové nebo dnes Breivikové.

Každá „krize“ je také důvodem a příležitostí k zamyšlení, zda nám nedává nějaký signál, nějaký návod k následné katarzi. Neměli bychom takové příležitosti nechat nevyužité.

V Hradci Králové dne 13. května 2012

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License