STUŽ

Společnosti pro trvale udržtelný život

logo_s_textem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License

Psremer cjv1roslov Pavla Šremra při udílení ceny Josefa Vavrouška za rok 2011 v rezidenci primátora hl. m. Prahy dne 7.6.2012

 

Děkuji za udělení ceny Josefa Vavrouška porotě i oběma nadacím: bylo to pro mne velkým překvapením a zároveň samozřejmě i velkou poctou . Vidím určitou symboliku či podobenství: Nadace Charty 77 byla pro nás velkou vzpruhou v dobách minulého režimu a vzpruhy v nejbližší budoucnosti plné protivenství vůči všemu ekologickému či připomínajícímu nutnost udržitelného rozvoje budeme všichni potřebovat i nadále. Obdobně Nadace Partnerství od počátku přispívala k podpoře udržitelných projektů a tím hodně k rozvoji nevládního sektoru. I nyní, když se redukují ze strany státu příspěvky na projekty, potažmo aktivity nevládních organizací , bude tato nadace velmi důležitou podporou. Věřím, že s další podporou obou nadací překonáme i současnou nepříznivou situaci, tento krok zpět současného vedení státu.

Dovolte mi poděkovat též všem kolegům z mnoha organizací, v kterých jsem na své cestě životem působil, kteří na mém ocenění mají velký podíl: V prvé řadě kolegům ze SZOPK a osobně pak Maňo Hubovi ( mimochodem nyní předsedovi výboru životního prostředí a podohospodárstva Slovenského parlamentu), který se tehdy nebál spolupracovat s tzv. státu nebezpečným elementem, kolegům z FVŽP, kde jsem se mnohé naučil hlavně od samotného Josefa Vavrouška, mnoha skvělým kolegům ve STUŽi, v Amerických mírových sborech s entuziastickými dobrovolníky, pomáhajícími v naší zemi budovat základy ochrany ŽP,   v České inspekci životního prostředí s inspektory, snažícími se o účinnější ochranu životního prostředí i větší spolupráci s veřejností, , s experty v poradenské firmě DHV , s pracovníky  Informační agentury životního prostředí CENIA, snažícími se o moderní přístup k informatice v životním prostředí  a následně i tehdy ještě kompetentními pracovníky na  MŽP, nezdecimovaném zásahy posledních dvou ministrů a nyní se zapálenými  kolegy na obvodě v Praze 12-Modřanech při přípravě Místní agendy 21.

Rád bych se při dnešní příležitosti věnoval krátkému zamyšlení nad určitými možnostmi nasměrování České republiky k trvale udržitelnému rozvoji, resp. přesněji trvale udržitelnému způsobu života , tedy tématu, které u nás průkopnicky zaváděl ten, po němž je tato cena pojmenována. Nutno poznamenat, že Josef Vavroušek prosadil tento úhel poměřování rozvoje již např. do první koncepce státní ekologické politiky, schválené federální vládou 26.7.1990 a definici trvale udržitelného rozvoje a souvisejících termínů a principů i do –stále platného - zákona o životním prostředí č. 17/1992. Jak vidíte, v zákoně udržitelný rozvoj máme, ale skutečnost je jiná.

Za léta, která od té doby uplynula, po počáteční ostrakizaci byť jen termínu udržitelný rozvoj došlo sice na jedné straně naopak k jeho skloňování ve všech nejnemožnějších kombinacích a tím i k jeho  vyprázdnění, na druhé straně však za tu dobu došlo k obrovskému obohacení o zkušenosti s uplatňováním principů udržitelného rozvoje v praxi. Vím, že u mnohých kolegů z nevládního sektoru vyvolává omílání tohoto termínu nedůvěru v prázdná slova. Bylo by však velkou chybou nevidět za zatemňující clonou frází to, co se již podařilo skutečného dosíci. Na úrovni celých států není vidět velký pokrok, byť též by bylo možné rozlišit různý pokrok –větší např. ve skandinávských státech, nebo nyní v Německu, snažícím se o přechod na udržitelnou energetiku. Že však udržitelný rozvoj není mrtvé slovo dokazuje např. hnutí místních Agend 21, rozvíjející udržitelný rozvoj na místní úrovni. V mezinárodní asociaci ICLEI-Local Governments for Sustainability už registrují 1220 místních samospráv z více než 70ti zemí, celkem pod tuto iniciativu už patří prostřednictvím těchto místních samospráv více než půl miliardy lidí. V České republice jsme měli sice zpoždění- v roce 2004 se jednalo jen o několik obcí, ale nyní již rozvíjí místní agendu 21 podle určité metodiky a kritérií celkem 68 obcí a dalších 89 je těch, které mají zájem (občas dokonce nejen obce, ale i mikroregiony a regiony) .

Taktéž nevládní organizace, jako jedny z nositelů změn pro 21.století urazily dlouhou cestu získávání zkušeností s udržitelností v praxi a některé se dnes věnují problematice udržitelnosti v tak důležitých a rozličných oblastech, jako je namátkou vzdělávání k udržitelnému rozvoji, obnova venkova, přírodní i historické struktury krajiny a revitalizace obcí či udržitelnější energetika a snižování exhalací CO2 ( iniciativy jako Velká výzva či Energetická (r)evoluce).

Protože je zatím státní sektor do značné míry opět paralyzován ideologickým odmítáním některých základních principů udržitelného rozvoje, bude důležité, aby se iniciativy nevládního sektoru sjednotily v koordinaci úsilí o směrování společnosti k udržitelnosti. Jako jednou z možností je vznik sítě organizací, zabývajících se různými aspekty či oblastmi udržitelného rozvoje. To se děje ve více vzniklých sítí – jmenujme např. Zelený kruh či Platformu ekologických organizací, SKOK a další. Dalším stupněm by mělo být vzájemné zkoordinování těchto sítí. Na základě iniciativy STUŽe a několika dalších organizací tak zatím skromně vzniká Platforma udržitelného rozvoje. Síťování a vznik sítí sítí je ostatně světový trend v mnoha oblastech. Spojené úsilí takové sítě by pak mělo daleko větší šanci prosadit, aby se udržitelnost stala kritériem i v naší zemi.

V tomto směru je nyní významná příprava na světovou konferenci OSN Rio+20, konferenci s příznačným názvem“ Budoucnost, kterou chceme“. V mnoha zemích světa a mnoha mezinárodních organizacích proběhla příprava na tuto konferenci, uskutečnily se diskuze a byla připravována doporučení a požadavky. Protože naše státní sféra ani sdělovací prostředky neiniciovaly veřejnou debatu na tato témata, podařilo se v rámci projektu MOSUR uskutečnit alespoň diskuzi některých českých významných společenských skupin , z které vzešla iniciativa pro závěrečný dokument konference  Rio+20 - určité náměty a požadavky těchto našich hlavních skupin a taktéž výzva pro českou vládu, aby realizovala závěry z Ria+20. Nedělám si iluze, že jen na základě toho dojde ke změně postoje naší vlády. Je to však dobrá příprava na dobu budoucí, až např. budou jednotlivé závěry konference rozpracovávány na úrovni EU. Pod takovým oboustranným tlakem věřím, že dříve či později dojde ke změně. Budoucnost přináší překvapení-a ne vždy jen negativní, jak ukazuje historická skušenost i naší země. Trend, který byl vytýčen nejprve jen komisí OSN, pak summitem Země v Rio de Janeiro a následnými aktivitami světového společenství , už nebude možné obrátit-ostatně současná ekonomická krize tento trend k udržitelnějšímu typu rozvoje jen posílí.

Možná má předchozí slova zněla příliš optimisticky, avšak je  třeba usilovat vskutku o budoucnost , kterou chceme a nenechat se odradit politickými a ideologickými zvraty v České republice, ty byly, jsou a budou velmi pomíjivé.

 

Děkuji za pozornost, za to že jste přišli a ještě jednou za ocenění.    

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License