STUŽ

Společnosti pro trvale udržtelný život

logo_s_textem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License

Jezeří01

Stanovisko č. 123 předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život k údajným důvodům protestu horníků Velkolomu Čs. armády u Úřadu vlády ČR proti zrušení tzv. „vyvlastňovacích paragrafů“ horního zákona a k potvrzení platnosti usnesení vlády ČR o územních ekologických limitech těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi.

Deklarovaným důvodem nedávného protestu horníků před Strakovou akademií v Praze byla obava o ztrátu zaměstnání po ukončení těžby na Velkolomu ČSA (VČSA) a ze zvýšení nezaměstnanosti a také z nedostatku uhlí pro české teplárenství. Skutečným důvodem je však ztráta převahy těžařů nad občany a obcemi, ohroženými těžbou, kterou jim poskytovala dosavadní legislativa z předlistopadových dob. Tehdy těžbu zajišťoval stát a byla deklarována jako veřejný zájem, převažující automaticky nad soukromými zájmy obcí a vlastníků nemovitostí, takže jim bylo možné poskytovat jen symbolickou náhradu za likvidované fondy a v případě nesouhlasu je nemilosrdně vyvlastnit. Novela horního zákona jen napravuje tento přežitek v právní úpravě v souladu s faktem, že nerostné bohatství zůstalo sice ve vlastnictví státu, ale jeho těžba je již pouhým soukromým podnikáním a stát má právo ji dočasně nebo trvale omezit nebo zcela zakázat v souladu s jinými veřejnými nebo státem chráněnými soukromými zájmy. To se stalo jak při přijetí usnesení vlády o územních ekologických limitech těžby v roce 1991, tak při přijetí programového prohlášení současné vlády v roce 2010 a novela je jen dalším pokračováním konzistentní politiky vlád, chránících zdroje surovin, soukromý majetek i osídlení a krajinu ve veřejném zájmu.

Zásoby hnědého uhlí jsou pod zemí již od třetihor a jestliže ho nevytěžíme právě nyní, neztratí v žádném případě svoji hodnotu, naopak. Uhlí je nejen palivem ale i cennou surovinou pro chemický průmysl, jehož cena bude do budoucna rapidně narůstat; a v případě energetické krize, která velmi pravděpodobně nastane, jej naši potomci budou zajisté schopni využít daleko efektivněji, než při dnešní těžbě a spalování, které probíhají s velmi nízkou účinností. Je také možné, že ho budou schopni těžit bez devastace rozsáhlých částí krajiny, a tak uchování  jeho zásob bude pouze zvyšovat naše národní bohatství o surovinu strategického významu.

Již v minulých desetiletích poklesl počet pracovníků VČSA a souvisejících provozů z několika tisíc na současných cca 800, aniž to bylo doprovázeno protesty. Likvidací Černic a Horního Jiřetína by bylo zničeno srovnatelné množství pracovních příležitostí, nemluvě o ztrátě tisíců pracovních míst v Chemických závodech v Záluží, na které má Velkolom ČSA v případě prolomení limitů nakročeno. Zbylí horníci z VČSA by nejen mohli přejít na jiné šachty, které budou fungovat dál, jako je Lom Vršany, ale zejména na rekultivace po VČSA. Jeho zbytkovou jámu není radno po ukončení těžby vzhledem k nestabilitě svahů Krušných hor nad ním zaplavit. Mohli a měli by "uklidit" po těžbě a způsobené devastaci krajiny s tím spojené i jinde, včetně obnovy alespoň části osídlení, dopravní a technické infrastruktury. Koneckonců to dnes nejsou jen kopáči, ale kvalifikované profese, schopné ovládat velké mechanismy a uplatnitelné i ve výstavbě. Financovat by se to mohlo a mělo z fondu rekultivací těžařů, z příspěvků ze státního rozpočtu, příspěvků z rozpočtů kraje i obcí, neboť jde i o veřejný zájem (obnovit zde funkční krajinu i osídlení), ale také z prostředků budoucích nabyvatelů rekultivovaných pozemků a jejich uživatelů, příp. z bankovních úvěrů, splácených z výtěžků nového funkčního využití. S vysokou pravděpodobností by bylo na takový účel možné získat prostředky i z fondů EU. Jen je potřeba to dobře naplánovat, vyprojektovat a postupně začít realizovat. Vyřešilo by se více problémů - v oblastech sociální, ekonomické i environmentální, pokud by se toho ujal inteligentní, kreativní a poctivý subjekt, který by nezneužil záměr jako další "tunel" pro vlastní obohacení. Takovým subjektem by mohl být již Spolkem pro obnovu zámku Jezeří koncipovaný ústav pro rekultivaci krajiny po těžbě, jak jej kdysi navrhoval Ing. Jaroslav Stoklasa, CSc. Zámek Jezeří by tak dostal konkrétní náplň, důvod k urychlenému dokončení rekonstrukce a poskytl by nové pracovní příležitosti.

Kdyby se do toho záměru podařilo zapojit i SRN, která řeší na druhé straně hranic podobné problémy povrchové těžby uhlí, asi by to mělo naději i na podporu z fondů EU. Namísto pasivního, jen výzkumného centra z Jezeří udělat centrum řídící také vlastní rekultivaci krajiny a regeneraci osídlení, obnovu dopravní a technické infrastruktury, vodního režimu atd. Pro celou zdevastovanou oblast po těžbě by jistě našlo snáze podporu u státních institucí i u samospráv kraje a obcí.

Bylo by načase namísto lpění na těžbě uhlí, které je vyčerpatelným zdrojem a nelze na něm stavět budoucnost kraje donekonečna, začít hledat nový ekonomický profil kraje, nezatěžující tolik životní prostředí a zdraví obyvatel. Je žádoucí orientovat se na trvalé hodnoty území a jejich ochranu, na zdraví a tvořivý potenciál lidí zde žijících a využití zdrojů území s co nejvyšší účinností, ale také na ponechání alespoň části zdejšího bohatství i pro příští generace.

 

Za společnost pro trvale udržitelný život

 

Ing. Jiří Dlouhý

předseda STUŽ

 

 

 

V Praze dne 6. listopadu 2012

 

Komentáře   

0 #1 M. Hudec 2012-11-07 10:08
Perfektní,
dával jsem na Deník Referendum glosu ke zprávě o té demonstraci a upozornil jsem v ní, že zatímco zaměstnavatelem zmanipulovaní odboráři manifestovali v Praze proti možnému zrušení 800 pracovních míst, pokud by se nebouraly Černice a Horní Jiřetín, firma Panasonic v Žatci zcela reálně zrušila 600 pracovních míst. Logické tedy bylo demonstrovat tam, ne v Praze.
Zdraví
M. Hudec
Citovat

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License