logo_s_textem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License

Nesdílím nechuť části veřejnosti a politiků k navrácení části hmotného majetku ani k vyplacení finanční kompenzace za majetek zničený nebo zcizený, odebraného za vlád komunistů církvím. Jsem rád, že skončila jedna ostudná kapitola téměř čtvrtstoletí našich polistopadových dějin, kdy se alespoň na papíře restituovalo, co bylo možné, jen ne majetek církví. Považuji za „chucpe“, chce-li církevní restituce u Ústavního soudu napadnout ČSSD, která se sama rvala za navrácení Lidového domu v Praze a dalších nemovitostí po celé zemi velmi asertivně. Zdůrazňují, že se majetek vrací i církvím a náboženským společnostem, které před rokem 1948 neexistovaly, ale mlčí o tom, že se těmto předává dohodou mezi církvemi část bývalého majetku z vlastnictví katolické církve – nikoliv tedy něco navíc „ze státního“. Potřebují to pro své hospodaření po plánované odluce církví od státu stejně, jako církve „zavedené“. Je to výraz velkorysosti té nejbohatší církve, nikoliv ústupek státu. Nesdílím také názor, že církevní restituce zakládají nerovnost restituentů, protože nikomu se nevracelo vše a nikdo nedostal slíbenou tak štědrou finanční kompenzaci. Ani církvím se nevrací vše – ono to při úrovni hospodaření s jejími lesy, polnostmi, statky a dalšími objekty za vlády komunistů ani nejde – dostanou jen dodnes zachovanou a ne vždy udržovanou část, u níž prokáží vlastnictví. Dostanou majetek většinou nikoliv zhodnocený řádným užíváním, údržbou a opravami, ale značně „vybydlený“. Dokonce i nemovitosti zapsané v seznamu památek, které se předchozí režim zavázal formálně chránit, se buď nezachovaly vůbec, nebo budou vyžadovat stomilionové vklady na záchranu a opravy. Stát z tohoto majetku desítky let těžil a církvím na platech duchovních a na údržbě církevních památek vracel jen zlomek výnosu, který by jejich bývalý majetek přinášel při řádném spravování a hospodaření. Už vůbec nedokáže stát jakkoliv kompenzovat nemajetkovou újmu z pronásledování církví. Nejen duchovních, ale i komunit věřících. Majetek církví přece nepatří jen duchovním či Vatikánu. Patří i komunitám věřících, našich občanů, voličů. Také jim byl ukraden. Ukradena jim byla část života. Bránění ve studiu, v kariéře, ve svobodném přiznání víry, dostupnosti a svobodném životě náboženských komunit. I kdyby vracený hmotný majetek a finanční kompenzace za nevracený byly vysoké a v současném hospodářském útlumu bolestivé, už kvůli „vyprání svědomí“ bychom měli být velkorysí a rádi, že máme tento také morální dluh alespoň formálně vyrovnaný.

Vymlouvat se, že ani po 23 letech není vzhledem ke krizi vhodná doba, je nechutné. Nebo snad může přistiženému zloději stačit prohlášení, že se mu nevede zrovna nejlíp, aby nemusel vrátit, co ukradl? Kritici zákona také cudně mlčí o tom, že se tím stát zároveň výhledově zbavuje povinnosti trvale platit duchovní církví a náklady na údržbu, opravy a modernizaci stavebních fondů, tedy části závazků dosavadního státního rozpočtu, a že církve byly schopné v minulosti a jistě budou schopné i v budoucnosti z výnosů z navráceného majetku hradit i mnohé společensky prospěšné aktivity, které byly dosud pouze břemenem státu a jen pomalu přecházejí na nevládní neziskové organizace, nedisponující žádným hospodářským zázemím. Děje se tak v oblasti sociální, zdravotní, školské, kulturní a společenské, kde se veřejným rozpočtům prostředků chronicky nedostává a v dobách útlumu nejsnáze škrtá. Málo se zdůrazňuje, že se tím odblokuje dispoziční právo nad obrovskými plochami pozemků ve městech a obcích, což podvazovalo, deformovalo nebo znemožňovalo jejich optimální urbánní rozvoj. Tyto přínosy budou, na rozdíl od nákladů, trvalé. Shrnuto, podtrženo a sečteno – kritikům nejde o veřejný zájem, ale o lítost ze ztráty moci a opratí nad částí majetku, výnosu z něj a závislosti lidí na péči státu v jejich rukách.

Zamýšlím-li se nad případnými nebezpečími, která mohou z restitucí církevního majetku vyplývat, jedno jako územní plánovač a urbanista vidím zcela zřetelně:

Již první restituce necírkevního majetku, tedy zemědělské půdy, lesů a dalších pozemků nevedly automaticky k obnově jejich původního využití, protože mnozí restituenti, dědici nebo jejich právní nástupci na nich už hospodařit jako jejich rodiče či prarodiče nechtěli a nabytého majetku se zbavovali prodejem nebo pronájmem komukoliv, kdo o ně projevil zájem. Vedlo to k jevu, který jsme nazvali „restituční urbanismus“. Mnohé zemědělské pozemky byly nabídnuty k zástavbě v rozporu se schválenými územními plány i se zdravým rozumem, ačkoliv třeba ani nesousedily se zastavěným územím měst a obcí, vytvořily „ostrovy zástavby“ v polích, obtížně napojitelné na řádné inženýrské sítě, na dopravní komunikace, veřejnou dopravní obsluhu, postrádající jakoukoliv občanskou vybavenost. Úřady tomu nedokázaly čelit a výsledkem jsou dnešní tisíce hektarů zabrané krajiny, přírody, zemědělské nebo lesní půdy, obrovské provozní náklady měst a obcí, související s obsluhou a zásobováním takových novotvarů v krajině, dopravní, environmentální, sociální a další problémy. Lze se obávat, že pokud si církve všechen restituovaný majetek neponechají (a je to více než pravděpodobné, protože zajistit řádné převzetí a hospodaření najednou nemusí zvládnout) a část proto nabídnou obcím nebo soukromému sektoru, objeví se druhá, stejně hloupá vlna restitučního urbanismu. Byl bych rád, kdybych se mýlil a stát, kraje i města a obce byly tentokrát více předvídavé a připravené, aby tomu ve svém vlastním zájmu zabránily. Jenže ačkoliv na to upozorňuji už dlouho, zatím nevidím nikde známky toho, že by tomu tak opravdu bylo. A to je na pováženou. Nebo je tomu jinak?

 

V Hradci Králové 25. 11. 2012

 

Komentáře   

0 #1 Jan Florian 2012-11-27 09:25
Vlna negativního restitučního urbanismu se jistě objeví. A jak by se neobjevila, když jí servilní či vychytralí (nebo jen hloupí?) úředníci (a bohužel bývalí kolegové) tak nahrávají - viz např. tyto dva pozměňující návrhy Spolku k novele stavebního zákona, které v PS neuspěly (a jak by mohly, když se diskuse nepřipouští, zjednodušená koaliční dohoda se vykládá ve sněmovně tak, že se schválí jen pozměňovací návrhy se kterými souhlasí předkladatel - tedy ministr pro místní rozvoj):

Nezastavitelnost zemědělských pozemků větších než 0,5 ha bez územního plánu

V části první, článku I vypustit bod 1, kterým se § 2 odst. 1 písm. e) bod 2 stavebního zákona zrušuje.

Odůvodnění:

Zrušení stávajícího ustanovení § 2 odst. 1 ísm. e) bodu 2 by umožnilo ztrátu pro obraz malých obcí velmi důležitých a často jedinečných nezastavěných prostor (např. farské zahrady, volné plochy vhodné pro pozdější využití pro veřejná prostranství, občanskou vybavenost atp.) na dosud nezastavitelnýc h pozemcích, aniž by bylo předtím dosaženo shody o takovém záměru formou projednání a vydání územního plánu (v takovém případě se zemědělské pozemky mohou zastavět v souladu s územním plánem) nebo alespoň souhlasu zastupitelstva obce jako dotčeného orgánu, jako je tomu u tlakem investorů méně ohroženého nezastavěného území podle § 188a odst. 2 stavebního zákona.

Zatímco pro velké obce, které v naprosté většině územní plány mají, tato legislativní úprava nemá žádný význam, ponechání stávající úpravy bude pro malé venkovské obce pojistkou, že jejich případné zastavení bude řešeno v rámci zpracování územního plánu a nikoliv jen jednotlivým rozhodnutím stavebního úřadu bez záruk provázání s celkovým koncepčním řešením a s větším rizikem korupčního jednání.

Předkupní právo obce

V části první, článku I změnit bod 147, týkající se změn v § 101 odst. 1 stavebního zákona, takto:

"§ 101
"(1) K pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu, nebo veřejné prostranství nebo pro veřejně prospěšné opatření, pokud územní nebo regulační plán obsahuje seznam tímto opatřením dotčených pozemků, a ke stavbě na tomto pozemku má obec nebo kraj anebo stát (dále jen "oprávněná osoba") v rozsahu vymezeném touto územně plánovací dokumentací předkupní právo; to neplatí, pokud pro veřejně prospěšnou stavbu postačí zřízení věcného břemene. Předkupní právo se v územním plánu nebo regulačním plánu vymezuje označením nemovitosti podle zvláštního právního předpisu37) a stanovením oprávněné osoby, v případě státu též stanovením příslušné státní rozpočtové nebo příspěvkové organizace nebo státního podniku.
Textovou část územního plánu nebo regulačního plánu obsahující vymezení předkupního práva zašle obec nebo kraj příslušnému katastrálnímu úřadu k záznamu předkupního práva do katastru nemovitostí a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Předkupní právo podle tohoto zákona vzniká nabytím účinnosti územního plánu nebo regulačního plánu a má účinky věcného práva. Vlastník pozemku nebo stavby, u kterých vzniklo předkupní právo podle tohoto zákona (dále jen "povinný vlastník"), má povinnost v případě zamýšleného úplatného převodu nabídnout oprávněné osobě tyto k odkoupení postupem a za podmínek podle tohoto zákona."

Odůvodnění:

Doplnění umožní, aby stejným způsobem bylo možno uplatnit předkupní právo na pozemky územních systémů ekologické krajiny, jež patří do veřejně prospěšných opatření, definovaných zákonem, a to v případech, kdy územní nebo regulační plán již obsahuje jejich seznam (včetně parcelního čísla podle § 5 odst. 1 zákon č. 344/1992 Sb., Katastrálního zákona). To odpovídá variantě 3c RIA v části I.3.4. Předkupní právo předložené důvodové zprávy.

V tomto směru jsou závěry RIA nepřesné, protože řada obcí a projektantů již v takovéto podrobnosti územní systémy ekologické stability s vědomím dosavadní možnosti uplatnění předkupního práva vymezila. Pro tyto obce by zúžení obsahu § 101 mohlo vážně ohrozit, přinejmenším ztížit, využívání evropských fondů pro krajinotvorná opatření, s nimiž se počítá i v příštím evropském plánovacím období a na něž se cílevědomě připravují.

Zůstane-li ustanovení o předkupním právu v zákoně zachováno, což považujeme z hlediska právní kontinuity za nezbytné, bude počet takto postupujících obcí narůstat zejména proto, že tempo zpracování komplexních pozemkových úprav, na něž zpracovatel RIA odkazuje, je oproti potřebám s ohledem na jejich finanční náročnost velmi pomalé.
Území, kde byly pozemkové úpravy dokončeny, dosahuje jen cca 10 % zemědělské půdy ČR.
Pořizování územních plánů i pro malé obce bude daleko rychlejší a ve většině případů budou územní plány jediným podkladem pro krajinotvorná opatření. Není proto důvodné existující práva obcí ze zákona odstraňovat.

Florian

P.S. Více např. na http://www.spov.org/novela-stavebniho-zakona/novela-stavebniho-zakona-v-poslanecke-snemovne-schvalena-15-cervna.aspx
Citovat