Společnost pro trvale udržitelný život

Poslední platné znění Politiky územního rozvoje ČR (dále jen „PÚR“) je z roku 2008 a schválené bylo v červenci roku 2009. K vyhodnocení účinnosti a k případné aktualizaci PÚR má docházet každé 4 roky. Podle stavebního zákona a navazující prováděcí vyhlášky by tedy už měla být pracovně hotová, projednávaná a brzy schvalována další aktualizace. Ani na webových stránkách MMR ČR, ani na webu Ústavu územního rozvoje, který je zpracováním aktualizace pověřen, není ovšem o nějaké další aktualizaci, natož o projednávání pracovního znění s kraji či resorty, ani zmínka. Najdeme tam stále jen tu námi (STUŽ) kritizovanou verzi z roku 2008.

Ústav územního rozvoje vydal v roce 2010 metodickou pomůcku pro uplatňování PÚR, ve které na str. 4 cudně poznamenává, že PÚR je sice závazná pro orgány územního plánování, ale „…Rovněž by měla sloužit pracovníkům státní správy, kteří se podílejí na zpracování resortních koncepcí, které mají průmět do území.“ Obávám se, že to je jen prázdná a nikým nerealizovaná, natož kontrolovaná proklamace.

Již k první pilotní verzi PÚR, zpracované ještě před nabytím účinnosti stavebního zákona č. 183/2006 Sb., stejně jako k formálně platné verzi z roku 2008, uplatňovala Společnost pro trvale udržitelný rozvoj připomínku, že nepředstavují skutečnou promyšlenou státní politiku o prioritách veřejného zájmu na využití státního území a pro rozhodování o něm, jako pro kraje i resorty závazný dokument. Nejde o nic menšího, než o diferenciaci územních nároků jak antropogenní sféry využití území (pro rozvoj sídel, dopravní a technické infrastruktury v urbanizačních rozvojových centrech a rozvojových osách), které PÚR obsahuje, tak přírodní sféry využití území, kde je naopak prioritou ochrana přírody, krajiny, vodních zdrojů a dalších přírodních hodnot území, které tam zjevně chyběly a chybí ve srovnatelném verbálním i grafickém vyjádření dodnes.

Představuje-li si MMR, že tento požadavek naplnilo několika vágními zmínkami v textové části dokumentu o ochraně životního prostředí (a v tom i přírody a krajiny) nebo zařazením tzv. „specifických oblastí“, vč. grafického vymezení, do PÚR a zařadilo mezi ně mimo jiné také oblasti, kde se střetávají antropogenní rozvojové zájmy ekonomické (např. podnikání v cestovním ruchu, rekreace, sport, se zájmy ochrany přírody a krajiny, jako je tomu v Krkonoších či na Šumavě), pak to považujeme nadále za nedostatečné. A co víc: zavazuje to k respektování v navazující územně-plánovací a rozhodovací činnosti stále jen orgány územního plánování krajů a obcí, nikoliv koncepční i rozhodovací rovině ostatní resorty a jiné úseky veřejné správy na krajích i obcích. Takový dokument, i kdyby byl co do obsahu dokonalý a naplňoval představu jednotícího celostního pohledu na státní území, s koordinující úlohou pro stanovení věcných i časových celospolečenských priorit, tuto úlohu neplní a zatím ani plnit nemůže. A to ani v situaci, kdy je zjevně sestaven především jako soupis zbožných přání právě jiných resortů, než MMR. Vyjma ovšem MŽP, které především by mělo zájmy ochrany životního prostředí, a v tom i přírody a krajiny do takového dokumentu požadovat, ale kupodivu to po mém odchodu už nečinilo a nečiní.

Kdyby se prováděl opravdu poctivý rozbor účinnosti dosavadních politik územního rozvoje, dávno by se muselo přijít na to, že celá současná právní úprava územního plánování nevyhovuje pro dostatečně kvalitní pojednání veřejných i soukromých zájmů v nezastavitelném území krajů i sídel. Při dnes jedině možném vymezení velkých územních celků jen ve správních hranicích krajů, tak stanovením jejich nevhodných měřítek nelze úkoly v krajině řešit, tím méně poskytnout v ní dostatečně podložené podklady pro komplexní nebo zjednodušené pozemkové úpravy, pro lesní hospodářské plány, pro plány povodí atd.. Po zrušení kategorie územních plánů velkých územních celků s jiným možným vymezením řešeného území a jiným měřítkem dle potřeb řešených územních problémů je to krok zpět od původní právní úpravy v zákonu č. 50/1976 Sb. Třeba by to vedlo až k návrhu takový nástroj krajinného plánování do instrumentáře územního plánování nějakou novelou zákona vrátit.

Také by se muselo daleko důsledněji v novém návrhu usnesení vlády o schválení aktualizované PÚR žádat a ukládat jiným resortům, aby i ony přizpůsobily své plánovací a realizační dokumenty této celostátní politice územního rozvoje a při jejich projednávání a schvalování soulad také kontrolovat.

Fakt, že z Politiky územního rozvoje ČR v současné struktuře a podobě a při současné právní síle vůči jiným resortům bohužel vůči nim nic závazného ke škodě dlouhodobé udržitelnosti vývoje nevyplývá, lze dokumentovat na následujícím názorném příkladu:

Zatímco urbánní rozvoj sídel je již po desítky let tradičně řešen územně-plánovací dokumentací s jasným určením ploch s různým využitím území, pro krajinu se adekvátní závazný nástroj v novém instrumentáriu územního plánování nenašel. Územní studie jsou nezávazné a neschvalují (nevydávají) se, takže ty jimi nejsou. Ze zásad územního rozvoje krajů Libereckého a Královéhradeckého lze např. pro území Národního parku Krkonoše, jeho ochranného pásma a širšího okolí v optickém dosahu pro nezastavěné území ze ZÚR vyčíst pouze územní nároky na osídlení, dopravní a technickou infrastrukturu. Po řešení rozporu o ochraně profilů pro případné vodní akumulace podle požadavku MZe ČR s orgány ochrany přírody MŽP a Správou KRNAP sice vypadla z tohoto seznamu a tím i ze ZÚR Libereckého kraje vodní nádrž na Jizeře u Kořenova, ale zůstala tam přes trvající nesouhlas orgánů ochrany přírody a krajiny nádrž Temný Důl na Labi v kraji Královéhradeckém. Ze zájmů ochrany přírody a krajiny má oporu v ZÚR obou krajů už jen nadregionální a regionální ÚSES a ze zákona právo orgánů ochrany přírody a krajiny vyjadřovat se k územním plánům a záměrům na změny v území, tedy k umístění nových staveb nebo ke změnám využití území.

Kdyby alespoň byla ona v PÚR obsažená kategorie „specifických oblastí“ dotažena do konkrétních úkolů pro dotčené rezorty. Když už je jako charakteristika specifické oblasti Krkonoše vyjádřena potřeba věnovat zvýšenou pozornost ke sladění ekonomických zájmů se zájmy ochrany přírody a krajiny, proč nemá toto území prioritu při přidělování příslušných celostátních resortních a krajských financí na ty dokumenty veřejné správy, které k řešení těchto rozporů mohou přispět? Proč např. nemají Krkonoše a Podkrkonoší prioritu při financování projektů komplexních pozemkových úprav, které by mohly efektivně vyřešit a mezi dotčenými subjekty dojednat nové funkční i majetkové uspořádání území tak, aby se odstranily relikty minulosti a nové uspořádání vyhovovalo oněm často jen zdánlivě protichůdným, protože chronicky neřešeným zájmům majitelů pozemků, provozovatelů zařízení pro cestovní ruch, rekreaci a sport, obcí i orgánů ochrany přírody? Proč na tuto prioritu nepřistoupí v zájmu odstranění rozporů v této specifické oblasti MZe a MŽP dokonce společnou aktivitou a spolufinancováním z obou rozpočtů, když je to zjevně oboustranný zájem obou resortů a přispěly by tím i ke kvalitě života trvalých obyvatel i návštěvníků?

Města a obce v Krkonoších mají zájem na harmonickém a dlouhodobě udržitelném rozvoji své oblasti a očekávají, že při významu Krkonošského národního parku v hierarchii ochrany přírody a krajiny a Krkonoš jako celostátně významné oblasti cestovního ruchu jim oba kraje i vláda a ministerstva budou po přiznání těchto specifik také účinně pomáhat při řešení těch specifických problémů, které vyplývají z těchto nadlokálních významů a z nich vyplývající zvýšené zátěže, včetně finanční. Zatím však mají v této vládě a v dotčených úřadech patrně větší význam osobní známosti a tlaky, takže finance jsou směrovány spíše podle toho, „kdo má v ústředních orgánech nějaké známé nebo jim má co nabídnout“, než podle objektivních potřeb území, uznaných i v celostátních koncepčních dokumentech. Bylo by záhodno, aby se to změnilo.

Kéž by k tomu přispělo i opožděné vyhodnocení účinnosti dosavadní Politiky územního rozvoje 2008 a kritizované nedostatky byly odstraněny při koncipování její žádoucí aktualizace, do kterých, doufejme, budou včas zapojeny i kraje a resorty.

Kéž by i formulace navrhovaného nového usnesení vlády o schválení této další aktualizace přispěla k odstranění resortních bariér, činících zatím stále i dokumenty schválené celou vládou závaznými jen pro ten segment veřejné správy, který koncepci či politiku předkládá. Pak teprve bude dosaženo potřebné synergie účinků činností orgánů státní správy i samosprávy při řešení konkrétních problémů řešených území a bude dosaženo zatím spíše jen deklarované, než aktivně a kreativně prosazované dlouhodobé udržitelnosti vývoje v území nejen Krkonoš, ale celé ČR.

V Hradci Králové 6. 1. 2013