Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

stahlikDne 27. října 2015 nás navždy opustil náš zakládající člen ing. arch. Zdeněk Stáhlík. Poslední rozloučení se Zdeňkem bude v úterý 3. listopadu v 10 hodin v malé obřadní síni krematoria Strašnice. V dalším textu si můžete přečíst, jak na něj vzpomíná Martin Říha.

Se jménem Zdeňka Stáhlíka jsem se poprvé setkal jako referent OVÚP ONV Děčín, v jehož pracovní náplni bylo i pořizování ÚPD pro okres, některé jeho mikroregiony a sídla. Byl totiž v tehdejším Terplanu s. p. Praha nejen jedním z hlavních projektantů – urbanistů, ale také vedoucím regionální skupiny pro tehdejší Severočeský kraj, tedy jakýmsi supervizorem nad územně – plánovací dokumentací, zpracovávanou i mimo Terplan, u nás především v US KPÚ Ústí n. L., v US Stavoprojektu Liberec a také v SÚRPMO Praha. Zúčastňoval se jejich projednávání, poskytoval nám k nim stanoviska, byl ochotný vždy poradit. Zásadní však byla jeho vlastní práce vedoucího týmu, který zpracovával v Terplanu s. p. Územní plán VÚC Severočeské hnědouhelné pánve, neboť jeho řešené území se dotýkalo i jihozápadní části našeho okresu. Tento územní plán byl zpracováván od konce 60. let jako jeden z regionálních plánů, navazujících na průkopnické územní plány rajonů velkých sídelních a regionálních aglomerací z padesátých let, jako byly SHP, Ostravsko, Sokolovsko, na jejichž obsahu a metodikách zpracování se Zdeněk jako mladý urbanista se svými vrstevníky v poválečném budovatelském nadšení podílel.

Zdeněk Stáhlík byl velmi systematický až pedantický při práci se zadáním, s podklady od nepominutelných úřadů, ale vždy dbal důsledně a úzkostlivě na to, aby se k problematice řešeného území mohly vyjádřit i další – výzkumné a vědecké instituce, „velcí hráči“ v území, představovaní podnikovou sférou, ale i veřejnost. Budoval tak obsah ÚPD jako věcně velmi dobře provázaný systém, uspokojující ve vysoké míře zájmy všech hlavních správců a uživatelů řešeného území, a měl ho vždy velmi pečlivě podložené argumenty, získanými informacemi, ale i veřejnými zájmy. ÚPn VÚC SHP byl schválen vládou po četných sporech a peripetiích, souvisejících s děním v zemi po roce 1968, až v roce 1977, tedy v roce nabytí účinnosti nového stavebního zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ale už v souladu s jeho dikcí, která, jako odlesk začátků prací na něm koncem let šedesátých, už deklarativně brala ohledy i na životní prostředí.

Změněná politická situace po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a nástup „sovětských expertů“ do úřadů, rozhodujících o využití surovin a o průmyslové orientaci země, vystavily čerstvě schválený plán od počátku tlaku na jeho revizi, a to ve prospěch daleko vyšší exploatace surovinových a energetických zdrojů. Pro území Severočeského kraje to mělo mít drastické důsledky v dalším rozšíření povrchové těžby uhlí a ve výstavbě dalších elektráren, toto hnědé uhlí spalujících, dalších vnějších výsypek pro ukládání nadložních zemin, dalších ploch pro úložiště elektrárenských popílků, tedy dalších likvidací sídel, přírody, krajiny, ZPF i lesů, dalšího imisního zatížení území a jeho obyvatel, s již tehdy čím dál víc patrnými zdravotními důsledky na tamní populaci. V tomto smyslu bylo požadována úprava zadání Změn a doplňků ÚPn VÚC SHP právě v době, kdy jsem nastoupil na OVÚP Svč. KNV v Ústí n. L. (1978). Tehdy jsem se poprvé setkal s Ing. arch. Zdeňkem Stáhlíkem jako zástupce pořizovatele s budoucím zhotovitelem oněch požadovaných změn. Nezačali jsme svoji spolupráci nejlépe. Zdeněk Stáhlík byl zvyklý u pořizovatelů ÚPD na nesprávnou, ale bohužel dodnes se opakující praxi, že hlavní tíha zpracování zadání, které by mělo odrážet společenskou objednávku na dalším vývoji v území, a je tedy povinností zadavatele jako představitele vůle veřejné správy, je ponechána na zhotoviteli. Přijel tehdy rovnou s nabídkou, za kolik peněz nám zadání Terplan vyhotoví. Velmi se divil, když jsme si chtěli ponechat zpracování zadání ve svých rukou. Spolupracovali jsme tehdy s podobně smýšlejícími kolegy z odboru oblastního plánování, kteří souběžně zpracovávali tzv. „Oblastní plán rozvoje Svč. kraje“, a kteří spolu s námi pod tlakem signálů z orgánů hygieny a veřejného zdraví, péče o životní prostředí, památkové péče a ochrany ZPF do něj chtěli zahrnout i kategorický požadavek na zachování části osídlení, přírody, krajiny, vč. churavějících lesů na Krušných horách, dopravní a technické infrastruktury, slušné životní prostředí a zdravotní stav obyvatel. Tak byly do zadání změn a doplňků ÚPn VÚC SHP ve spolupráci s dalšími odborníky, jako byli Ing. Igor Míchal, CSc., Ing. Marie Lafarová z VÚVA Praha, RNDr. Jan Marek ze Stavební geologie Praha, s některými báňskými inženýry, ale také s demografy, sociology a památkáři, a dokonce i pod vlivem rodících se ekologických aktivistů a hnutí, zabudované účinné brzdy proti původnímu impulzu „velké varianty těžby“, která by byla představovala „vyorání“ jedné hluboké brázdy mezi Doupovskými vrchy a Českým středohořím na jihovýchodě a Krušnými horami na severozápadě přes celou pánev, od Pětipeské pánve a Klášterce nad Ohří na západě až po Ústí nad Labem na východě. Právě tyto „brzdy“ se staly zárodkem myšlenky, že je třeba povrchové těžbě a energetice v SHP postavit určité územní limity a vymezit některá sídla a segmenty krajiny, které je třeba uchránit - jako určitou „kostru“, ze které bude po ukončení těžeb v jednotlivých dolech a lomech území opět rekultivováno, osídleno a znovu obhospodařováno, a v nichž se uchrání před zánikem alespoň kus původního přírodního i lidmi vytvořeného bohatství jako dědictví, připomínající historii tohoto území a jeho paměť. Zdeněk Stáhlík vymezil pro tyto objekty hodné ochrany v souladu s tehdejší legislativou alespoň „ochranná pásma“. Změny a doplňky z roku 1985 tedy vyvzdorovaly na tehdejších politických a správních orgánech ústup od velikášských plánů dalšího, ještě masivnějšího plundrování kraje. To už se ale schylovalo k probuzení veřejnosti a k dalším, dalekosáhlejším změnám. Zhoršující se stav životního prostředí a lidského zdraví vedl k otevřeným projevům nespokojenosti obyvatel v pánevních okresech Teplice, Most, Chomutov i Ústí n. L., a nakonec zažehl celonárodní revoltu, která vyvrcholila Listopadem 1989. Zdeněk Stáhlík jako člen a spolupracovník Ekologické sekce Biologické společnosti ČSAV se po Listopadu 1989 zapojil aktivně jak do ustavení Federálního výboru pro životní prostředí, do jehož čela se dostal Ing. Josef Vavroušek, tak českého Ministerstva životního prostředí v čele s RNDr. Bedřichem Moldanem. Zůstal sice v Terplanu a. s. Praha, ale pomohl podstatně s žádoucím stanovením kompetencí a s výběrem lidí do těchto úřadů. Podílel se aktivně nejen na dalších územně-plánovacích pracích, ale i na publikacích a strategických dokumentech k životnímu prostředí, jako byla publikace Životní prostředí ČR, Program ozdravení životního prostředí ČR, Program ozdravení Severočeského kraje, Územní ekologické limity těžby a energetiky a dalších, které schválily vlády, zastupitelstvo Severočeského kraje a města a obce v něm. Zdeněk Stáhlík se vedle své oficiální profesní dráhy angažoval i jako ekologický aktivista v kampani za záchranu zámku Jezeří, když vstoupil ještě před Listopadem 1989 do Spolku pro jeho záchranu a obnovu, čile publikoval, byl rádce a nevyčerpatelným zdrojem informací, které o území za svou kariéru shromáždil a pečlivě utříděné spravoval, po roce 1992 se stal i členem Společnosti pro trvale udržitelný život a do vysokého věku i po odchodu do důchodu si zachoval neuvěřitelně dobrou paměť, pomáhal úřadům i občanským iniciativám v argumentaci proti záměrům, zhoršujícím podmínky života v území. Přestože po celý aktivní život sportoval a měl dobrou životosprávu, zdraví ho postupně začalo zrazovat. Tak se s ním seznámila i moje žena Jarka – lékařka, která mu po léta pomáhala překonávat jeho rostoucí zdravotní potíže. Zdeněk však i s rostoucím hendikepem dál sledoval dění v zemi, v Praze a v Severních Čechách, zúčastňoval se pravidelně seminářů STUŽ, publikoval v novinách, v Českém rozhlase, hájil životní prostředí a zdraví obyvatel ve spolupráci s lékaři, hygieniky, s přírodovědci, lesníky, vodohospodáři, geology, dokud mu síly stačily. Teprve v posledních letech bylo znát, že už ho to namáhá příliš a síly ubývají. Přesto stačil vychovat a radou provázet důstojné následovníky - jak v pokračování územně – plánovacích prací pro Severočeskou hnědouhelnou pánev, resp. Ústecký kraj, když předal žezlo hlavního projektanta 2. změn ÚPn VÚC a pak Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje podle nového zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, Ing. arch. Karlu Beránkovi, CSc. Z jeho odkazu nás ale bude žít mnohem víc – z jeho zarputilosti, systematičnosti, pořádkumilovnosti a poctivosti v práci, z jeho schopnosti komunikovat se širokou paletou odborníků i s veřejností, jak by to mělo být, ale dodnes není, samozřejmostí.

Po Ing. arch. Štěpánkovi, Ing. Charvátovi, Ing. arch. Cingrošovi, Ing. arch. Halounovi, Ing. Vertelářové a RNDr. Andrlem, abych vzpomněl alespoň některé, tak odešel další příslušník oné zakladatelské „staré gardy“, ke které jsme my mladší vzhlíželi s úctou, a kterým vděčíme za mnohé, co nás naučili. Čest jeho památce.

V Hradci Králové 30. října 2015 Ing. arch. Martin Říha

 

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License