Jan Sokol patřil k lidem, kteří výrazně formovali desetiletí naděje. 90. léta se vyznačovala vírou ve vysoké hodnoty, a lidé jako Jan Sokol je stvrzovali svou osobností. Věřili jsme tehdy, že svět lze změnit k lepšímu, a filosofie, etika i „pouhá“ lidskost nám v tom ukazovaly cestu. Byl tu někdo, komu jsme mohli důvěřovat – kdo ctil nejvyšší morální principy, uplatňoval je hlavně na sobě (protože k ostatním byl shovívavý) a snažil se je co nejvíce šířit i předávat všemi prostředky. A přitom byl velmi skromný; viděno dnešníma očima to byla možná chyba, která nás všechny stála kus historie, uvrhla nás zpět do bezčasí předchozích dekád. Rozhodně nás připravila o prezidenta – pokračovatele Václava Havla. Napsala jsem mu tehdy, že na prezidentský úřad je pořád mladý, a tak své naděje prostě odložíme do příště. Jenže žádné příště pro Jana Sokola už nebylo, cesty filosofů do politiky se uzavřely. Od té doby se v ní podstatné otázky (související s přímou odpovědnosti politiků za svěřené záležitosti světa) neřeší.

Historicky viděno, 90. léta se vyznačovala i divokou ekonomikou bující kdesi pod povrchem, jež se ale poté sebevědomě přihlásila o slovo. Bez lidí jako je Jan Sokol na vedoucích postech jsme ji slepě přijali (přísné etické principy společnosti moc nechybí), a z nastalého marasmu se doteď nemůžeme dostat. Vidíme tak, že právě „vysoké“ cíle a principy mohly být impulzem, který by nás posunul ve všech ohledech, nakonec i v tom ekonomickém – a nestalo se tak ke škodě nás všech. Naštěstí nám po Janu Sokolovi zůstaly jeho knihy i příspěvky na Wikipedii, jimiž se laskavě obrací na všechny, kdo chtějí pochopit alespoň něco. Velké myšlenky, kterými se jako filosof zabýval, v nich podává velmi srozumitelně – tak, že nás mohou provázet na cestách životem. A taky při idealistických snahách o změnu světa k lepšímu, které jsme už příliš dlouho nemohli věřit...

Jana Dlouhá