Akce východočeské STUŽ z roku 1999
Řekne-li se 7. listopad, asi všichni z nás se upomeneme na jakýsi bláznivý památný den v souvislosti s říjnovou revolucí v jedné zaostalé východní říši. Ale to už je dávno. Řekne-li se 5. listopad – Den bez aut – a to je současnost, upomenou se jen málokteří z nás na bláznivou kampaň hrstky „naivních“ ekologických aktivistů proti rozjetému parnímu válci. Ten tu představuje nezadržitelně se řítící lavinu silniční automobilové dopravy, kterou se pokoušejí přibrzdit, usměrnit, nebo dokonce zastavit holé ruce pár stovek nadšenců z Čech a Moravy. Letos jich bylo bratru ze 65 organizací ve dvaceti městech, nepočítaje v to dva městské úřady.
Den bez aut v roce 1999 vstoupil již do sedmého ročníku a koordinovaly ho pro celou republiku Děti Země Brno, jmenovitě RNDr. Miroslav Patrik. V Hradci Králové se k němu připojila východočeská pobočka STUŽ a překročila tím svůj dosavadní rámec činnosti spočívající v pořádání seminářů, přednášek, besed, apod. Happening na náměstí to je úplně jiný kafe. Díky spojenectví s dalšími spolky z nedávno založené Královéhradecké koalice neziskových organizací jsme uspořádali akci s nebývalou publicitou.
Cílem Dne bez aut bylo připomínat svým spoluobčanům nesporné výhody při využívání šetrnějších forem dopravy, jako je městská hromadná doprava, jízdní kolo a samozřejmě vlastní nohy. Kupodivu jsme tentokrát při propagaci odložily jinak pro nás tak typické sousloví „trvale /ne/udržitelné“, přestože k automobilové dopravě, domnívám se, patří stejně jako tunelování k české privatizaci. Našim vlajkovým mottem se stala „ohleduplnost“.
S tímto bojovým heslem na rtech jsme vyzývali k ohleduplnějšímu používání automobilu, kde by nás nemělo zajímat pouze naše pohodlí a to, kolik zaplatíme za benzín a za parkování. Ohleduplnost tedy znamená, že dříve než zasedneme za volant, měli bychom si uvědomiti i právo druhého dýchat čistý vzduch, moci se bezpečně pohybovat po ulicích, spát bez špuntů v uších, a také legitimní požadavek na využívání veřejných prostranství především pro parky, hřiště, obytné domy, apod., před dalšími zábory městského prostoru pro nové parkovací plochy a nové silnice.
Dovolte, abych vám trochu přiblížil atmosféru našeho veřejného shromáždění.
Jedno z hlavních hradeckých náměstí oživily transparenty, jednoduché pódium, stůl se slunečníky a především všudypřítomné děti. Křižovaly vymezený prostor na kolečkových bruslích, rozdávaly kolemjdoucím dopisnice určené pro připomínky radnici k dopravě ve městě. Další pak malovaly křídami a z neposlušně hořících svíček trpělivě budovaly symbolický kříž k uctění památky tragických obětí na našich silnicích. Pohodovou atmosféru happeningu spoluvytvářela dále hudební kulisa, profesionální moderátor, a stánek s teplým čajem pro ty živé a nelhostejné. Do toho se pletli reportéři regionálních redakcí novin, rádia, televizní kamera a fotografové. Společensko-politickým vyvrcholením pak bylo vystoupení primátora města, který se přihlásil k myšlence zvýhodňování šetrné formy dopravy, a jeho odpovídání na dotazy z pléna.
Ještě před vlastní akcí jsme oslovili školy a vyhlásili dětskou soutěž v kreslení o nejpůsobivější kresbu na téma nebezpečí automobilismu.
Organizátoři Dne bez aut v HK hodnotí akci jako úspěšnou, a to i přesto, že proud plechových samohybů nejevil známky podstatné redukce. Pobočka rozšířila paletu své činnosti, získala další zkušenosti, a v neposlední řadě vstoupila do širšího povědomí veřejnosti i různých úřadů /ironický výklad se nevylučuje/. Toto vše se samozřejmě týká i výše zmiňované koalice, která si na tomto pilotním projektu vyzkoušela praktickou spolupráci.
A na závěr jedno patetické zvolání: Neváhejte a připojte se také k bláznivé kampani Den bez aut! Pozor, příští je už 3. listopadu 2000!
