Společnost pro trvale udržitelný život

Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím tiskové zprávy 2. 11. 2011 oznámilo veřejnosti vnitřní restrukturalizaci, jejíž náplní je:

• zrušení 23 významných pracovních míst napříč jednotlivými odděleními a odbory,
• sloučení několika oddělení, které spadají pod odbory ministerstva,
• doplnění nových činností vybraným odborům.

Další změny na vlastním ministerstvu, v regionálních odborech výkonu státní správy a v ministerstvem řízených organizacích mají podle tiskové zprávy následovat v dalších etapách s deklarovaným cílem racionalizovat výkony, odstranit duplicity činností a uspořit prostředky.

Z nové organizační struktury, zveřejněné na webových stránkách MŽP ale vyplývá, že skutečná motivace se úspory netýká ani v nejmenším. Lze důvodně předpokládat, že skrývaná motivace hraničí s demontáží úkolů ministerstva. Do očí bijící je nové zbytnění vnitřních byrokratických útvarů a složek, které nevykonávají žádnou koncepční, legislativní ani správní agendu. Naopak součásti ministerstva, které skutečně ovlivňuje výkon veřejné správy, reálný stav životního prostředí a potažmo tak chrání naše zdraví i kvalitu života, jsou pod soustředěným tlakem svoji agendu nevykonávat dostatečně, omezit, či dokonce zcela opustit.

Úspěšně lze pochybovat o potřebnosti tří oddělení v Odboru interního auditu a finanční kontroly, celého Odboru bezpečnosti a krizového řízení hned se 2 odděleními a oddělení organizace a pracovně-právní metodiky v Odboru personálním a organizačním. Dále není jasná účelovost hned šesti samostatných oddělení v Odboru zahraničních vztahů a navrch dalších šesti oddělení v samostatném Odboru fondů EU, samostatného oddělení mezistátní EIA v Odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence znečištění. Lze se tázat, kolik těchto řízení do roka je, že zaměstnávají celé oddělení namísto zabezpečení vyššího počtu odborníků na České inspekci životního prostředí?

Naproti tomu náhle zmizela řada odborů. Například důležitý Odbor péče o národní parky byl transformován v pouhé oddělení v Odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny. Lze tedy odtušit, že národní parky nejsou náročnou a široce diskutovanou oblastí a nechystá se vyhlášení dalších. Zmizel i významný Odbor nástrojů politiky životního prostředí, zabývající se mimo jiné environmentálním vzděláváním, výchovou a osvětou, vzděláváním k udržitelnému rozvoji, environmentálním poradenstvím, Místní agendou 21 nebo dotační podporou nevládních neziskových organizací. Odbor a jeho agenda byly přesunuty do „prozatím“ velkého oddělení dobrovolných nástrojů pod Odbor ekonomických a dobrovolných nástrojů.

A to nekomentujeme loňské změny v této oblasti, nebo v současnosti nevypsané výběrové řízení na rok 2012, nevypsané výzvy v Operačním programu životního prostředí priority 7, nevypsané výzvy v národních programech Státního fondu životního prostředí ČR a podobně. To vše nepadá na vrub degradovaného odboru, ale na zodpovědnost vedení MŽP. Zmizel i Odbor územních vazeb, který zaceloval jizvu po územním plánování v agendě MMR a zabýval se důležitými agendami předcházení „sídelní kaše“, problematikou „brownfields“, aktivitami Místní agendy 21 a Zdravých měst, životním prostředím uvnitř měst a celou urbanizovanou krajinou. Rozdělení Odboru vnějších vztahů na Odbor tiskový a přesun jeho publikační a propagační činnosti do samostatného Odboru marketingu, komunikace a publikační činnosti, je rovněž nesystémové a dle našeho názoru velmi nevhodné.

Je zajímavé, že s těmito změnami přicházejí často o místa odborníci, lidé s hlubokými znalostmi problematiky, s kreativním myšlením, schopní nalézat vhodné koncepční, legislativní i exekutivní nástroje a řešení. Naopak na ministerstvo přibývají lidé problematiku neovládající, ale o to loajálnější k politickému vedení ministerstva. Místa získávají lidé bez environmentálního vzdělání, bez vlastní zkušenosti v oboru a či ve výkonu státní správy v kompetencích MŽP.

Pokračuje tak marginalizace vlivu MŽP na dění v zemi. Lze se obávat, že je to součástí celkového poklesu odborné úrovně a morálního kreditu orgánů státní moci a správy. Posiluje to dojem veřejnosti o faktickém zcizení veřejných zájmů a rozpočtů zájmovými skupinami, které nejen nestojí o řádný výkon státních správních orgánů, ale zneužívají je pro soukromé a skupinové zájmy.

Apelujeme na veřejnost, aby k tomuto vývoji nezůstala pasivní, protože se to ve svých důsledcích již nyní obrací proti jejím zájmům, jak vidíme na opětovném zhoršování životního prostředí, sociálního postavení a ignoraci veřejných potřeb státními úřady.

S blížícím se výročím 17. listopadu 1989 chceme dát poslancům, senátorům a vládě důrazněji najevo, že pro takovýto vývoj jsme před 22 lety klíči na rozloučenou s předchozím režimem nezvonili.

Praha 16. 11. 2011

Za společnost pro trvale udržitelný život:                             Ing. Jiří Dlouhý, předseda