STUŽ

Společnosti pro trvale udržtelný život

logo_s_textem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License

Evropská unie zahájila přípravu strategie eliminace rtuti, která má zahrnovat snížení emisí rtuti do prostředí, řešení problému dlouhodobých přebytků rtuti, ochranu lidí a podporu mezinárodních akcí týkajících se rtuti. Připravovaná strategie by se měla bezprostředně dotýkat také sektoru nakládání s odpady.

Přípravě strategie předcházela zpráva Evropská komise (EK) z roku 2002 o rtuti z chlorového průmyslu, který plánuje postupné vyřazení zastaralé technologie výroby chlóru amalgámovou elektrolýzou solanky, při níž se uvolňuje 12 až 15 tisíc tun rtuti. Evropská rada si proto vyžádala od EK předložení strategie s opatřeními na ochranu a životní prostředí a lidského zdraví před vlivy rtuti, která by vycházela z hodnocení životního cyklu výroby, užití a emisích rtuti, včetně nakládání s odpady.

Zatímco ve vysokých dávkách je rtuť schopna člověka zabít, vystavení nízkým dávkám může způsobit vážné poškození nervového systému. V přírodě se kovová rtuť přeměňuje na ještě toxičtější methylrtuť, která snadno proniká placentární i mozkovou bariérou a která může narušit vývoj nervového systému dítěte již v těle matky. Proto je za významný problém považována konzumace potravin obsahujících methylrtuť ženami v produktivním věku a dětmi.

Pro většinu obyvatel rozvinutých zemích je největším zdrojem rtuti vdechování par rtuti uvolňujících se ze zubních výplní (amalgamových plomb). V přímořských oblastech je však hlavní cestou expozice potrava obsahující methylrtuť, která se hromadí ve vodních ekosystémech. Většina lidí ve střední a severní Evropě je podle dostupných dat methylrtuti vystavena v přijatelné míře, ale expozice středomořských rybářských komunit či arktického obyvatelstva bezpečností limity mnohdy i dramaticky přesahuje.

STRATEGIE A NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ

Cílem připravované evropské strategie je snížit emise rtuti a její vstup do oběhu redukcí nabídky i poptávky, řešit přebytky a společenské zásoby (v používaných výrobách a uskladněných výrobcích atd).

Návrh strategie zahrnuje využití IPPC, možné zpřísnění emisních limitů pro velké zdroje znečištění, zpracování studie o možnostech snížení emisí rtuti ze spalování uhlí v malém rozsahu atd. Jelikož některé země EU považují amalgámy v zubních výplních (včetně následné kremace lidských těl) za významných zdroj úniků rtuti, během roku 2005 bude přezkoumána účinnost stávající právní úpravy nakládání s odpady ze zubních amalgamů.

Celosvětově se spotřebuje asi tři tisíce tun rtuti ročně, z toho 15 "starých" členských zemí EU spotřebovává asi jednu desetinu. Většina spotřeby v globálním měřítku připadá na těžbu zlata, průmyslovou výrobu chlóru a baterií (viz tab. 1). Hlavním světovým dodavatelem rtuti je firma MAYASA, jež je v rukou španělského státu a která na základě dohody se sdružením evropských výrobců chlóru EUROCHLOR nakupuje od roku 2001 rtuť z likvidovaných amalgámových elektrolýz. Vzhledem k významným negativním ekologickým a zdravotním rizikům tohoto využití rtuti doporučuje analýza přijetí zákazu vývozu rtuti ze zemí EU od roku 2011. Tento zákaz exportu by měl mimo jiné přispět k zastavení zpětného uvádění přebytků rtuti na trh.

Nejvýznamnějším evropským spotřebitelem rtuti je dnes chlórový průmysl. Výroba chlóru amalgamovou elektrolýzou solanky však není ve smyslu směrnice IPPC považována za nejlepší dostupnou technologii (referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích, BAT, v chlorovém průmyslu, prosinec 2001, http://eippcb.jrc.es.

Sdružení EUROCHLOR proto ohlásilo plán na postupnou likvidaci těchto zastaralých provozů. Použití rtuti v bateriích pak omezuje směrnice 91/157/EHS ze dne 18. března 1991 o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky. V EU bude patrně v dohledné době hlavním použitím rtuti zubní lékařství. Proto si Evropská komise vyžádala stanovisko Vědeckého výboru pro zdravotní a environmentální rizika k vhodnosti zavedení regulačních opatření v této oblasti.

Jelikož doposud v EU neregulovanou oblast významného využití rtuti představují kontrolní a měřicí přístroje (např. teploměry, barometry), chystá EK ještě letos navrhnout změnu směrnice 76/796/EHS (směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků), která by upravila obchodování s těmito přístroji. Přezkoumány mají být i další výrobky a aplikace rtuti, které by v dohledné době mohly být upraveny právě projednávanou reformou chemické politiky EU - REACH (viz Odpady 1 a 4/2005).

PŘEBYTKY A ZÁSOBY RTUTI

V EU se největší zásoby rtuti nacházejí v provozech výroby chlóru amalgamovou elektrolýzou, jejichž postupná likvidace povedení k uvolnění tisíců tun rtuti, kterou bude třeba uskladnit či zlikvidovat. Španělská vláda navrhuje uložit veškeré evropské zbytky rtuti stažené z oběhu v areálu bývalého rumělkového dole ve městě Almaden, který spravuje státem vlastněná důlní společnost MAYASA. Švédsko plánuje stabilizaci a ukládání rtuti v hlubinných skalních masivech. Německo zvažuje možnost skladování kovové rtuti v bývalých solných dolech.

České republika zatím nezaujala jednoznačné stanovisko, ačkoli se nás tento problém bezprostředně dotýká vzhledem ke stovkám tun rtuti v amalgamových elektrolýzách Spolany a Spolchemie. Dalšími stovkami tun rtuti jsou bohužel kontaminovány zeminy v areálech obou chemiček. Výsledkem připravované sanace starých zátěží v obou podnicích budou další desítky až stovky tun rtuti, jejichž osud by měl být odpovědně řešen.

Dosavadní akce EU emise rtuti podstatně snížily. Stále však i v uvnitř EU existují velké rezervy, zejména při nakládání s odpady, ale i v energetickém, hutním a cementářském průmyslu a ve výrobě chlóru.

Evropská komise zvažuje také ustavení speciálních programů na financování výzkumných a pilotních projektů pro snižování emisí rtuti ze spalování uhlí, zejména pro země s velkou mírou využívání fosilních paliv (např. Čína, Indie, Rusko).

Evropská agentura životního prostředí 27.11. 2007 zveřejnila zprávu o trendech v emisích skleníkových plynů v Evropě a jejich výhledech pro budoucnost. Zpráva uvádí, že EU může dosáhnout vytyčených cílů ochrany klimatu, pokud efektivně zavede do praxe dostupné nástroje ke snižování emisí, včetně obchodování s emisemi

Patnáctka "starých" členských státu EU se zavázalo v období do roku 2012 snížít emise skleníkových plynů v průměru o 8% (v porovnání s rokem 1990).

Text zprávy "Greenhouse gas emission trends and projections in Europe 2007" v angličtině k dispozici ke staženi ve formátu PDF na adrese: http://reports.eea.europa.eu/eea_report_2007_5/en/Greenhouse_gas_emission_trends_and_projections_in_Europe_2007.pdf

Kapitola věnovaná České republice je v angličitně ve formatu PDF k dispozici na adrese: http://reports.eea.europa.eu/eea_report_2007_5/en/Czech_Republic.pdf

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) zveřejnila v 13. listopadu rozsáhlou studii o kvalitě ovzduší nazvanou „Air quality in Europe", která analyzovala množství vypouštěných škodlivin do ovzduší a jejich pravděpodobný vliv na zdraví lidí a ekosystémy. Odborníky nepřekvapilo, že Česko nedopadlo v hodnocení dobře.

Zpráva EEA došla k závěru, že ve sledovaném období let 1990 až 2004 pokleslo množství škodlivin vypuštěných člověkem do ovzduší ve všech 32 zemích Evropy zahrnutých do výzkumu. Za pozitivní považuje zpráva hlavně pokles znečištění oxidem siřičitým (SO2), olovem (Pb) a oxidem uhelnatým (CO), kterých bylo dosaženo díky odsířením množství uhelných elektráren, zákazem olovnatých benzínů a zavedením řízených katalyzátorů v osobních autech. EEA ale také konstatuje, že bohužel neklesají koncentrace prachových částic a přízemního ozonu, kterým jsou stovky milionu Evropanů stále vystaveny v nepřípustně vysokém množství.

Podrobnější informace:

Miroslav Šuta: Český vzduch? Jeden z nejšpinavějších v Evropě

EEA: Air quality in Europe - zpráva EEA v angličtině ke stažení ve formátu PDF [15779 KB]

Koncem října bude Evropský parlament hlasovat o nové regulaci v oblasti pesticidů pro země EU. I na českých europoslancích bude záležet, v jaké podobě bude přijata a zda se podaří prosadit konkrétní opatření pro minimalizaci používání alespoň těch nejnebezpečnějších pesticidů v EU.

Koalice evropských ekologických a zdravotních nevládních organizací zřídila u této příležitosti speciální webovou stránku http://www.pesticidewatch.eu, prostřednictvím které může kdokoli europoslance kontaktovat.

Zřizovatelé stránky doporučují, aby podpořit výzvu, aby europoslanci hlasovali pro zákaz používání nebezpečných pesticidů a pro lepší ochranu nejvíce ohrožených skupin ve společnosti jako jsou děti nebo těhotné ženy. Na stejné stránce bude také zveřejněno hlasování všech poslanců Evropského parlamentu.

Další informace k problematice pesticidu v EU naleznete v češtině ZDE:

- tisková zpráva STUŽ z 20. července 2006: Vážná pochybení v návrhu politiky EU pro užívání pesticidů - nechrání přírodu ani zdraví lidí

- Miroslav Šuta: Pesticidy - jak s nimi dál v EU?

- Miroslav Šuta: Evropský soud zakázal toxický pesticid a obvinil Komisi ze selhání

Evropská komise od soboty 28.7. zakáže používat v potravinách potenciálně karcinogenní barvivo E128 červeň 2G. Příslušné nařízení EK vstoupí v platnost ve všech členských státech unie, uvedlo ministerstvo zemědělství.

Toto barvivo bylo podle úřadu doposud povoleno pouze pro masné výrobky s minimálním obsahem obilné složky šest procent a pro hamburgerové maso s minimálním obsahem rostlinné nebo obilné složky čtyři procenta. Nyní bude zakázáno použití E128 v potravinářských výrobcích i dovoz potravin, které toto barvivo obsahují.

Před jeho používáním počátkem července varoval Evropský úřad pro bezpečnost potravin s tím, že podle nových zjištění může E128 vyvolávat rakovinu.

Server Aktuálně cz. dříve uvedl, že podle ministerstva neexistují přesné statistiky všech druhů masných výrobků, ve kterých se barvivo používá. Běžně prý však E128 nepoužívají Svaz drůbežářských podniků ani Český svaz zpracovatelů masa.

Související články: Miroslav Šuta: Velký párkový švindl s rakovinotvorným barvivem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License