STUŽ

Společnosti pro trvale udržtelný život

logo_s_textem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License

Společnost pro trvale udržitelný život považuje za předčasné rozhodovat v současné době s definitivní platností o budoucí jaderné elektrárně (JE) Temelín vzhledem k tomu, že dosud nebyly provedeny seriózní prognózy budoucího vývoje spotřeby energie v České republice a neexistuje cílevědomý a systematický energetický program ČR, který by umožňoval racionální porovnání různých variant rozvoje energetiky. Za této situace je rozhodování o JE Temelín vytaženo z nezbytných souvislostí, což nepřístupně zvyšuje riziko zásadních chyb.

Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) vychází z přesvědčení, že řešení tíživých ekologických problémů zděděných z minulosti, prevence dalších ekologických škod i nezbytnost systematické strategie trvale udržitelného způsobu života vyžaduje zachování a kvalitativní rozvoj alespoň minimální kapacity ekologické výzkumné základny. Tento výzkum by měl být zaměřen nejen na ekologii živočišných a rostlinných druhů vč. ekologie člověka, ekosystémů a krajiny jako celku, ale také na péči o životní prostředí v místním, celostátním i regionálním měřítku. Výzkum by měl být zabezpečen v rámci Akademie věd České republiky (AV ČR), vysokých škol, nezávislých vědeckých pracovišť a nadací.

Po desetiletích vlády totalitních režimů jsme zdědili lesy těžce narušené imisemi a atmosférickými depozicemi škodlivin i nevhodným schematickým způsobem hospodaření, na které se významnou měrou podílela skutečnost, že z lesa bylo po mnoho desetiletí čerpáno obrovské bohatství dřevní hmoty, aniž by byla zajištěna řádná péče o les a jeho obnovu.

Ceny pitné vody a vody odkanalizované a čištěné – vodné a stočné – byly od konce roku 1989 přibližně patnáctkrát zvýšeny a nyní zhruba odpovídají skutečným nákladům. Ukázalo se, že zvýšení cen mělo výrazný výchovný účinek a s vodou se začalo opravdu šetřit. V České republice doposud poklesla spotřeba pitné vody skoro o 15 %. V některých oblastech i o víc jak 40 %. Další snižování spotřeby je žádoucí i možné. Praha a Ostrava měly až donedávna přibližně dvakrát větší měrnou spotřebu než Vídeň nebo Mnichov a celá ČR dvakrát větší měrnou spotřebu než sousední Bavorsko. Další pokles spotřeby by mělo přinést očekávané rozšíření počtu bytových vodoměrů a zahájení řádné údržby vodovodních sítí.

Na konci roku 1993 stojíme těsně před druhou vlnou kuponové privatizace, která se vztahuje i na 25 státních podniků lesního hospodářství (podle aktualizovaného seznamu nabízených podniků v druhé vlně kuponové privatizace , uveřejněného 3.12.1993 tento státní lesní majetek nezahrnuje ani lesní půdu, ani lesní porosty a je nabízen na základě privatizačních projektů shromážděných v regionech. Je však předložen poslanecký návrh novely zákona o pozemkovém fondu (č.569/1991 Sb. ve znění zákona č. 546/1992 Sb.), který má umožnit okamžité vydávání lesů ve vlastnictví státu jako náhradu za nedobytné nároky v zemědělaství. Tento návrh je v příkrém rozporu s projednávanými zásadami státní lesnické politiky a jeho uskutečněním by narostla množství ekonomicky nesamostatných lesních majetků vyžadujících pro udržení v přijatelném stavu státní dotace, došlo by ke zklamání nových vlastníků a zbytečnému zatěžování státního rozpočtu.

Stanovisko STUŽ k návrhu novely Zákona č. 211/93 Sb o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu

Základní předností pracovního návrhu novely Zákona č.211/93 Sb., který připravilo Ministerstvo životního prostředí ČR v listopadu 1993, je důslednější respektování mezinárodních závazků, které Česká republika v dané oblasti přijala a propracování příslušného mechanismu správního řízení. Řada problémů však návrhem není řešena. Pracovní skupina Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ) proto vznáší k předloženému návrhu zákona následující připomínky:

Společnost pro trvale udržitelný život konstatuje, že Česká republika má v současné době historickou příležitost stanovit svoji dopravní politiku tak, aby odpovídala strategii trvale udržitelného rozvoje formulované konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro, 1992. K tomu považujeme za nezbytné zejména:

Stanovisko STUŽ k ekologické politice vlády a parlamentu v prvním roce funkčního období.
Společnost pro trvale udržitelný život vyjadřuje hluboké znepokojení nad přezíravým a bezkoncepčním přístupem České vlády a poslanecké sněmovny Parlamentu k řešení vážných ekologických problémů zděděných z minulosti nebo nově vznikajících v polistopadovém období. Podceňování rozsahu hloubky a naléhavosti jevů spojených s narušováním životního prostředí a bezohlednou exploatací přírodních zdrojů se projevuje zejména:

Stanovisko zpracovala pracovní skupina STUŽ ve složení Cipra, Fanta, Kaňák, Krečmer, Macků, Míchal, Prudič, Smejkal, Šindelář, Štipl a Vokoun. Na 23 stránkách textu stanoviska je podrobně rozebrán návrh lesního zákona a předloženy návrhy na jeho změny. Připomínky se opírají o vrcholové kritérium trvale udržitelného rozvoje, který "současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů" (§6 zák. 17/91 o životním prostředí).

Stanovisko bylo vydáno 14. 6. 93 a je celé k dispozici v sekretariátu STUŽ

Stanovisko STUŽ k účasti veřejnosti při řešení ekologických a dalších problémů, které se dotýkají společných zájmů.

Demokracie je významným principem umožňujícím občanskou angažovanost. V zájmu jejího dotvoření, důsledného uplatňování a dalšího rozvoje předkládáme následující návrhy.

Dne 10. 3. 1993 vyhlásilo ministerstvo životního prostředí svoji politiku pro Novomlýnské nádrže. Praví se v ní, že základem řešení ekologických problémů nádrží je trvalé snížení hladiny střední a dolní nádrže. Přijímáme s uspokojením toto rozhodnutí, neboť jsou nám známy i tři další varianty, které ministerstvo v období prosinec 1992 až březen 1993 zvažovalo.

Společnost pro trvale udržitelný život:

  • Konstatuje, že dlouhodobé zhoršování kvality životního prostředí v místním, celostátním i globálním měřítku, zejména v důsledku znečišťování ovzduší, pitné vody a potravin, vnášení cizorodých látek a organismů do prostředí a zhoršování estetických hodnot a obyvatelnosti venkovské krajiny i řady sídel, je jednou z klíčových příčin velmi neuspokojivého vývoje zdravotního stavu obyvatelstva České republiky.

Vycházíme z přesvědčení, že obnovitelné zdroje energie, mj. také energie vodní, jsou základní perspektivou trvale udržitelné energetiky, ovšem při plném respektování ekologických, sociálních i dalších významných charakteristik příslušných území. Zejména usilujeme o to, aby při budování i provozu vodních děl a jiných staveb docházelo k co nejnižším škodám na životním prostředí. Vítáme proto, že předběžné vyhodnocování ekologických souvislostí projektu vodního díla (VD) Žilina probíhá podle zásad o životním prostředí ještě před přijetím příslušného procesního zákona a Environment Impact Assessment (EIA). Pro rozšíření a prohloubení tohoto hodnocení navrhujeme zejména:

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License