STUŽ

Společnosti pro trvale udržtelný život

logo_s_textem

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License

Úvodem je nutné konstatovat, že státní správa - zejména její ústřední orgán - by měla primárně zajistit: trvalé dodržování emisních standardů dle stávající legislativy (tj. dle Nařízení vlády 171/92 Sb. a následné novely po jejím přijetí).

(STUŽ je členem Světového svazu ochrany přírody IUCN)

Na vápencovém bradle Děvín, viditelném z celé jižní Moravy i Rakouska, v nejcennější části chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Pálava v okrese Břeclav byl za totality postaven televizní vysílač a přístupová cesta, které narušily chráněné území mezinárodního významu a věhlasu. Pokusy o rozšíření výstavby koncem osmdesátých let se podařilo odvrátit koordinovanou aktivitou veřejnosti a státních orgánů, ačkoliv se tehdy argumentovalo blíže nespecifikovanými vojenskými zájmy. Vojáci tehdy projevili ochotu přesunout výstavbu do náhradní lokality. V roce 1990 zamítlo ministerstvo další výstavbu na Děvíně s odůvodněním, že objekty TV vysílače zde jsou určeny na dožití.

k vývoji v dopravě

Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) se znepokojením sleduje poslední vývoj v dopravním systému ČR, směřující k dalšímu zhoršování těch způsobů dopravy, které jsou šetrné k životnímu prostředí, tj. veřejné osobní dopravy a železniční dopravy. Jde o několikeré skokové zdražení jízdného městské dopravy, linkových autobusů i železnice, drastické rušení dopravních spojů a ztrátu časové návaznosti u spojů zbývajících a v posledních měsících dokonce o rušení osobní dopravy i na tratích v ekologicky citlivých oblastech. Důsledkem by byl mimo jiné hospodářský úpadek dopravně odlehlých oblastí a další vylidňování venkova a na druhé straně zvýšený tlak na využívání osobních automobilů s přetěžováním silnic a místních komunikací, hlavně v městských aglomeracích. Kromě toho nedostatečná motivace k přepravě nákladů po železnici vede k jejímu přesunu na silnici, a to dokonce i při přepravě na velké vzdálenosti, kde dříve dominovala železnice.

V roce 1996 obdržely dvě konkurenční společnosti EuroTel a Radiomobil od Ministerstva hospodářství ČR (nyní v resortu Ministerstva dopravy a spojů) pověření ke zřizování a provozování veřejné mobilní telekomunikační sítě podle normy GSM a k poskytování služeb, které příslušejí k této síti. Tím byl ukončen monopol na trhu  mobilních telekomunikací v ČR. V důsledku toho dochází k výstavbě  dvou sítí, které mají pokrýt celé území ČR. Dle údajů Radiomobilu  je pro základní pokrytí území ČR v rámci jejich společnosti třeba  vybudovat síť s více než 850 základovými stanicemi. Tyto stanice  lze budovat jednak na vyšších budovách, pokud se jedná o zastavěná  území, nebo na stožárech ve volné krajině. Na volné ploše je třeba  k vybudování jedné stanice plocha 80 m2 a často i nová příjezdová cesta. Nosiče antén ve volné krajině jsou minimálně 45 m vysoké. Obdobné nároky má i společnost konkurenční. V krajině tak "ve veřejném zájmu" vyrostou nekoordinovaně stovky nevzhledných stožárů.

Záměr na výstavbu Rekreačního parku Rajchéřov patří od roku 1994 k nejsledovanějším záležitostem české ekologické politiky. Z celostátního hlediska zdánlivě nejde o věc mimořádnou. Ve své podstatě je to však precedentní kauza. Tento případ je ukázkou bezohlednosti zahraničního investora i domácích vlastníků pozemků vůči přírodě i veřejnému mínění. Předmětná kauza je obrazem prodejnosti některých českých ekologických expertů. Tento příklad však přináší i doklad účinnosti tlaku spojených sil nevládních organizací, občanských sdružení, vědeckých ústavů i vysokých škol proti aroganci moci založené na kultu peněz.

Dne 6. května 1997 se konal v Praze diskusní pořad týkající se řešení dálničního obchvatu Plzně. Byla na něj pozvána řada úředních činitelů, kteří v minulosti do věci zasáhli (úředníci z MŽP, plzeňský primátor, ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR), kteří se nedostavili. Jedinými zastánci oficiální verze obchvatu tak byli náměstek primátora Plzně Ing. Petr Náhlík a Ing. Jiří Balihar, vedoucí odboru stavebně správního Magistrátu města Plzně. Těmto dvěma jmenovaným patří naše uznání, že přišli obhajovat své názory na věc a nevymluvili se, jako mnozí jiní.

V současnosti se rozhoduje o budoucí podobě oblasti Lysolaje-jih na severozápadním okraji Prahy, v těsné blízkosti přírodního parku Šárka-Lysolaje. Koncept územního plánu hl.m.Prahy označuje toto území zčásti jako nestabilizované, zčásti stabilizované jako zeleň. Ve skutečnosti se jedná o neurbanizovanou plochu obklopenou ze tří stran přírodním parkem, v sousedství zvláště chráněných území Dolní Šárky a Housle v Lysolajích. Převážně ji tvoří dosud zemědělský využívaná orná půda, historické polní cesty a meze. Těsné okolí tvoří luční a lesní porosty a oblast přiléhá k historické části obce Lysolaje.

Dne 28. ledna 1997 na zasedání rady sdružení "Čechy nad zlato" v Blatné vydali zde přítomní starostové měst a obcí a zástupci občanských sdružení prohlášení, kterým se solidarizují s vedením města Kašperské Hory, jež nese nyní i za jiné regiony plnou tíži střetu zájmů s prospektory a možnými budoucími těžaři zlaté rudy. Situace se zde rychle dramatizuje.

S pohnutím a v úctě jsme přijali zprávu, že po vrchovatě naplněném životě opustil tento svět náš velký učitel a blízký přítel, kapitán Cousteau.

Jacques-Yves Cousteau se narodil v roce 1910 v Saint-André-de-Cubzac ve Francii. Lidem celé planety je znám jako oceánograf a ekolog, proslulý pro své rozsáhlé podmořské výzkumy. Jeho aktivita v ochraně životního prostředí pramenila z hlubokého vědeckého poznání i výjimečné lidské moudrosti.

V roce 1948 se Jacques-Yves Cousteau stal korvetním kapitánem a presidentem Francouzských oceánografických výprav, v roce 1950 velitelem lodi Calypso.

Milý pane Foglare !

Blahopřejeme Vám k Vašemu vzácnému jubileu jako členové organizace, na jejímž vzniku máte velkou zásluhu.

Devadesáté narozeniny jsou vhodnou příležitostí, abychom Vám prozradili naše tajemství.

Společnost pro trvale udržitelný život založil v roce 1992 Josef Vavroušek, Váš věrný čtenář, skaut, horolezec, ekolog, první československý ministr životního prostředí. Také díky němu byly v letech 1990 až 1992 přijaty ekologické zákony, z nichž některé nám závidí celá Evropa.

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License