Společnost pro trvale udržitelný život

Je to už neuvěřitelných 15 a půl roků, co v březnu 1995 v dolině Parichvost v Západních Tatrách zahynuli pod lavinou první předseda Federálního výboru pro životní prostředí ČSFR doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc. a jeho dcera Petra.

Naposled jsem byl na Jezeří a v Horním Jiřetíně před mnoha lety s Ing. Ivanem Dejmalem. Prohlédli jsme si tehdy aktuální stav před vystoupením v zastupitelstvu města Litvínova, kam nás pozvali Milan Šťovíček a další představitelé města, abychom přednesli důvody, proč ani po roce 2005 nepovažujeme za možné prolomit územní ekologické limity těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi. Bylo to v době zvýšené aktivity MUS a mnohých politiků z Ústeckého kraje, kteří tvrdili, že limity platí jen do roku 2005.

• Fotogalerie z výletu.
• Natočený pořad "Nedej se".
• Stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR k problematice tzv. „územních ekologických limitů těžby" v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP)

Dle článku MF Dnes prý šly za ministra Lišky „na vzdělávací projekty zelených miliony“. Protože patřím k třem konkrétně zmíněným „milionářům“,  reaguji:

Ladislav Tajovský z VŠE Praha mívá v Lidových novinách výstižná, přímočará a tvrdá připomenutí elementárních ekonomických faktů a zákonitostí, která jsou zatím politiky, a podle průzkumů předvolebních preferencí bohužel i voličstvem, ignorována. V pátečních Lidových novinách z 22. ledna 2010 v článku „Pryč z nebezpečné skluzavky" předjímá, že by se naše společnost měla co nejrychleji zbavit iluze, že existují zázračné ekonomické recepty, jak se stát dokáže fiskálními opatřeními „postarat o všechno", jen je stačí najít a aplikovat v legislativě a ve veřejných rozpočtech.

V LN ze 2. 2. 2010 se na stránce Názory věnují hned dva články aféře, rozpoutané sporem mezi exministrem ŽP Martinem Bursíkem a premiérem Janem Fischerem o motivacích při odmítnutí novely horního zákona v souvislosti s ochranou územních ekologických limitů těžby uhlí v SHP.

Již jsme zvyklí na to, že když napíše nějký článek pan redaktor Brezina, jeho hlavním motivem je nenávist vůči ekologických nevládním organizacím a všem, kteří se jakkoliv zabývají ochranou přírody. Nejinak tomu je v článku Ekovyděračství. Běžné „podnikání", který vyšel v Lidových novinách 12. 10. 2010.

Po včerejším zasedání Nejvyššího správního soudu v Brně je zřejmé, že hlavní město Praha hned tak nebude mít silniční okruh kolem Prahy přinejmenším v úseku Ruzyně – Březiněves, tedy staveb 518 a 519, tvořících jeho severozápadní segment. Je to zdánlivé vítězství několika tisíc obyvatel Suchdola, ale tragédie pro životní prostředí desetitisíců, ne-li statisíců obyvatel žijících v městských částech Dejvice, Bubny a Holešovice, přes které se dnes probíjí tranzitní, tangenciální, zdrojová i cílová doprava v severozápadním segmentu města a jeho středočeském okolí. Severněji lze Prahu objet a překonat Vltavu až v Kralupech nad Vltavou.

V České republice není zatím legislativně kodifikováno integrované plánování. Pokud se některá města či některé obce v ČR o vytvoření integrovaných plánů rozvoje u nás pokoušejí, napodobují příklady z jiných zemí, kde se takový princip již uplatňuje a nepřesahuje to zatím stádium „pilotních projektů".

Aneb, jiný pohled na studii společnosti Siemens „European Green City Index", která v žebříčku 30 hodnocených měst přisoudila Praze 24. místo.

Jako architekt působící po desítky let jak ve veřejné správě, tak v nevládních neziskových organizacích s environmentální orientací, vidím obě strany oné mince, kterou platí organizovaná společnost za nedostatku demokracie i za funkční zastupitelské demokracii ve vztahu k lidské kreativitě.