V sobotu 17. října 2026 by se Ivan Dejmal dožil 80 let. Připomněli jsme si ho o den později, v neděli 18. října v obci Hlinná a na vrcholu Hradiště v Českém středohoří, kde jeho manželka PhDr. Kateřina Dejmalová s dcerami a vnučkami spolu s Ing. arch. Ivanem Plickou a dalšími přáteli a bývalými Ivanovými kolegy slavnostně odhalila kruhovou lavičku v místě, které měl rád díky obrovskému rozhledu, což symbolicky ilustruje i jeho životní rozhled filosofický. Připomeňme si krátce jeho cestu životem.
Ivan pocházel z průmyslové čtvrti Trmice v Ústí n. L., ale studoval Střední zemědělsko-technickou školu v Děčíně – Libverdě a pak Vysokou školu zemědělskou v Praze – Suchdole. Směřoval tedy od začátku spíše k přírodě a krajině, než k průmyslu či dopravě. Z VŠZ ho však vyloučili pro jeho aktivity v disentu, kde působil v Hnutí revoluční mládeže, např. s Petruškou Šustrovou. Pobyl i několik let ve vězení. Dostudoval až po rehabilitaci po Listopadu 1989 a titul inženýr získal až při působení na MŽP, kde jsem jej zařadil do odboru územního plánování zatím jen jako odborného referenta. Když rezignoval na funkci prvního porevolučního ministra životního prostředí České republiky RNDr. Bedřich Moldan, CSc., po nařčení ze spolupráce s StB, tehdejší premiér JUDr. Petr Pithart sondoval, kdo by ho mohl nahradit, a uvažoval i o Ivanovi Dejmalovi. Jen si nebyl jist, jak by bylo přijato, aby se ministrem v jeho vládě stal. Ptal se i mne jako tehdejšího náměstka ministra a jeho nadřízeného, co si o tom myslím. Řekl jsem mu, že Ivan je vzdělaný jinak, než my ze socialistického školství, protože navštěvoval filosofické bytové semináře prof. Patočky a dalších disidentů, a v tom má proti nám dokonce náskok, takže by na tu funkci měl. Zeptal se mě, proč tedy byl v mé sekci zařazen jen jako odborný referent. Odpověděl jsem, že by na vedoucího odborného referenta nebo ředitele odboru musel mít ukončené vysokoškolské vzdělání, ale to si právě teprve v té době dokončil. Petr Pithart ho do funkce ministra pak navrhl a prezident Havel ho jmenoval. Ivan Dejmal pokračoval v Moldanově práci a dotáhl ke schválení v České národní radě několik klíčových zákonů k ochraně životního prostředí, přírody, krajiny, ZPF, ovzduší, o EIA a další. Zasloužil se také o to, aby vláda ČR začala ve svém rozpočtu podporovat Program obnovy venkova, vzniklý zdola z obcí po vzoru z Dolního Rakouska a 
z Bavorska. Po rozdělení ČSFR a nástupu premiéra Klause a ministra ŽP Františka Bendy jsme všichni z první garnitury zakladatelů MŽP skončili a byli rozehnáni. Ivan se uchytil v ČÚOP (dnes AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny) a spolu s Ing. Josefem Vavrouškem, CSc., který dopadl podobně ve federální vládě, založili spolu s dalšími kolegy z obou úrovní Společnost pro trvale udržitelný život, protože pochopili, že těžiště péče o ŽP, přírodu a krajinu se bohužel přesune mimo vládní působnost, což se také stalo. Ivan nepřestal bojovat za životní prostředí až do své smrti. Spolupodílel se aktivně při obraně limitů těžby v SHP, zámku Jezeří v Krušných horách, ve Spolku pro obnovu venkova a na mnohých dalších frontách. Vyhlídka na Hradišti tedy ilustruje i jeho široký rozhled a záběr.
V Hradci Králové 5. 11. 2026 Ing. arch. Martin Říha