Byl to tedy dnes docela zvláštní den pro Prahu - již minimálně týden jsme byli masírováni tím, že díky stávce totálně zkolabuje doprava v Praze, všichni místo do metra, vlaků a jiných prostředků MHD sednou do osobních aut a ve spolupráci s mnohatisícovým davem rozezlených odborářů Prahu totálně ucpou. Skutečnost však byla zcela jiná.

V moderních dějinách českého státu se střídají okamžiky velkých očekávání s intervaly hluboké skepse. Velká celonárodní očekávání se pojila s roky 1918, 1948, 1968, 1989, aby se společnost brzy po nich dostávala k deziluzi a pocitu marnosti. V mém oboru a za mého života se velká očekávání pojila již se vznikem zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který vznikl sice již za normalizace, ale nesl v sobě přeci něco z ducha začátků jeho přípravy ve volnější 2.polovině 60. let minulého století, ještě před sovětskou okupací a s prvními náznaky zvýšené environmentální citlivosti a kulturnosti při plánování a rozhodování o změnách v území.

Text vystoupení ing. arch. Martina Říhy na 5. Fóru o krajině 27. 5. 2011

Tak jako je člověk přes všechnu svou výlučnost součástí živočišné říše, tak také jsou lidská sídla součástí krajiny. S trochou nadsázky lze říci, že jsou to jen sofistikovanější „hnízda“ lidí jako specifického živočišného druhu. Mají svůj metabolismus, spočívající ve využívání okolní přírody pro svou výstavbu, pro přísun potravin, vody a dalších materiálů pro dosažení jejich funkčnosti jako ochrany před nepřízní počasí, pro ochranu a výživu mláďat, mají své odpady, vracené do přírody.

Když Komise životního prostředí Akademie věd České republiky přijímala v březnu 2010 své stanovisko plédující za další zachování a respektování územních ekologických limitů těžby uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi, bylo schválení jednohlasné. Když pak ale projednávala některé navazující materiály ke státní energetické a surovinové politice, připravené Ing. Josefem Sejákem, projevili se i některé pochybnosti a výhrady, které by mohly zpětně zpochybnit onu jednoznačnost stanoviska k limitům těžby.

• Fotografie Martina Říhy z akce
• Fotografie Jirky Dlouhého z akce

Na veletrhu For Greenery v Praze - Letňanech  při semináři připraveném MŽP a Nadací ABF „Když se lidem nelení, tak si hoví v zeleni“ 18. 3. 2011 představila mezi jinými příspěvky paní Ing. Drahomíra Kolmanová, vedoucí úseku péče o zeleň Národní kulturní památky Vyšehrad a ředitelka Asociace Entente Florale CZ - Souznění o. s. akci, kterou pořádá spolu s Národní kulturní památkou Vyšehrad, se Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Spolkem pro obnovu venkova, Asociací krajů ČR a dalšími subjekty letos již potřetí - den setkání krajů Čech, Moravy a Slezska „Má vlast“ na Vyšehradě v Praze. Na závěr své prezentace pozvala tehdy účastníky semináře na ten letošní, který proběhl 7. května 2011.

Čiperná Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu a Nadace ABF uspořádaly ve dnech 8. - 9. 6. 2011 v rámci programů uvedených v titulku hned 2 konference: Kámen v architektuře a Green City. Doplňkovým programem je odborná výstava k oběma tématům, která potrvá až do 30. 6. 2011. Jako bonus si mohli účastníci obou konferencí prohlédnout i výstavu s prezentacemi staveb, které se ucházejí o titul Stavba roku 2010.

V praxi vidíme, že územní plánování není ani po přijetí nového stavebního zákona účinným nástrojem inteligentního managementu území, ačkoliv z územně plánovacích podkladů a dokumentací se staly spíše právnické, než kreativní urbanistické nástroje a ve snaze posílit jejich závaznost jsou vyhlašovány jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Proč tomu tak je? Dovolte mi vyslovit následující hypotézu:

Na česko-německém semináři o zemních pracích a o rekultivacích v SHP, konaném 19. 5. 2011 na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí n. L., přednesl autor přiložený text, doprovozený ilustracemi z územně-plánovacích prací pro Ústecký kraj a Mostecko, které mi laskavě zapůjčil zpracovatel Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje Ing. arch. Beránek, CSc. Jde o program financovaný v rámci Cíle 3 z fondů EU a spolupracují na něm partneři z Drážďan a ze Žitavy v SRN. Dobře se na něm uplatnily čerstvé zážitky z VČSA a z Horního Jiřetína ze studijní cesty KŽP AV ČR a STUŽ 17. 5. 2011.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století vznikala v Severočeském hnědouhelném revíru souhrnná dlouhodobá koncepce těžby uhlí, tzv. velká varianta. Podle velké varianty se měla povrchovým způsobem dotěžit celá produktivní část podkrušnohorské hnědouhelné pánve od Tušimic u Nechranické přehrady na jihozápadě až po Chabařovice na severovýchodě. K tomu ještě Pětipeská pánev při Doupovských horách. Spolu s dobíhající hlubinnou těžbou mělo jít o „úplné vyuhlení pánve“.

Poprvé jsem slyšel Ing. Kláru Salzmann Jančurovou přednášet o jejích aktivitách v participativním krajinném plánování na veletrhu Nadace ABF Greenery v Praze Letňanech, na semináři připravovaném Mgr. Martinou Páskovou z MŽP „Když se lidem nelení, tak se topí v zeleni“ 18. 3. 2011.

• Fotografie Martina Říhy a Jirky Dlouhého.
• Fotografie Kláry Salzmann Jančurové.